Tak jsem se zase dočetl, že ombudsman si nechal udělat průzkum. Romské děti prý představují třetinu žáků (32 až 35 procent) zvláštních škol a to i přesto, že podíl romské populace v ČR se pohybuje mezi 1,4 a 2,8 procenta.

 Vysoký nepoměr odhalil výzkum Veřejného ochránce práv, který zkoumal 67 základních praktických škol. Ombudsman to kritizuje. Prý ukazuje, že romské děti jsou do speciálních škol zařazování často bezdůvodně. Ombudsman to považuje za nepřímou diskriminaci a navrhne ministerstvu školství nápravná opatření.

Milý pane ombudsmane.

Já vyrůstal na kraji brněnského Bronxu a do školy se mnou samozřejmě chodili i cikáni. Tehdy to ještě nebyli Romové. Troufám si tvrdit, že většinově postrádali návyky které měli ostatní spolužáci. To se týkalo čistoty, hygienických návyků i chování.  Jejich docházka do školy byla různá, většinou liknavá. Byla jak noty pro buben. Občas nějaká.

Jejich známky byly více než podprůměrné. Přitom se nedá říci, že by šlo o retardované jedince. Jenom se projevoval jiný přístup k životu.  V čase kdy mne a ostatní gadže rodiče donutili udělat alespoň úkoly, naši cikánští spolužáci už dávno honili merunu. Jak já jim záviděl. Bohužel život kdy honění meruny je hlavní náplní, netrvá dlouho. Život přináší selekci podle toho, co jsi dokázal. A honění meruny živí jen některé.

Otázku agresivity větší části z nich nebudu zmiňovat, protože to je jiný příběh(vymáhání svačin, bití jedinců,kteří si to nechali líbit a tak).

Pravda, byli i jedinci, kteří se díky osvíceným rodičům  z gheta vymaňovali. S jedním takovým spolužákem jsem bydlel dokonce v jednom činžáku. Jeho táta byl dokonce nějakým odborářským bafuňářem a své děti vedl k pořádku. A nikdo jim nenadával do cigánů. Byli to prostě Lakatošovi.

Co se ostatních spolužáků z této menšiny týče, moc jsme jich neužili. Většina jich propadala, mnozí i několikrát a tak jich v mé třídě ubývalo, až zbyl jen ten jeden Lakatoš. Kantory většinou nezajímali, nechali je jejich nevědomosti a propadání až skončili ve zvláštních školách, jak se tomu říkalo. My jí říkali blbšúle. Skončili tam vlastním přičiněním, nikoliv rasizmem.

Jedna taková byla zrovinka vedle domu v němž jsem bydlel. Musím říci, že počet Romáků halasících před začátkem vyučování na ulici byl rozhodně vyšší, než dnešní třetina , jak se pan ombudsman dopočítal. Z čehož usuzuji, že ona zjištěná třetina bude asi docela dobrým pokrokem od dob mého dětství. Dokonce bych řekl, že byť pomalu, ale přece jenom dochází ke změně životních návyků, když ostatní jsou schopni absolvovat normální školu.

A proto si myslím, že třetina Romů ve speciálních školách není projevem nějakého rasizmu. Uvedené školy nejsou zařízením pro nějakou rasovou segregaci. A kdo to říká šíří  pseudohumanistické teorie o segregaci. Rozdělení totiž neprobíhá podle barvy kůže.  Zařazení neprospívajících žáků do těchto škol jim a jejich rodičům snad napoví, že se nedá stát s otevřenou hubou připravenou na létající holuby dávek, že je třeba pro sebe něco udělat. A že nemohou ve škole zdržovat ty, kteří toto vědí.

Protože však o zařazení dítěte do speciálních škol dnes rozhoduje ředitel školy, který by k tomu měl mít vyjádření z odborné poradny a informovaný písemný souhlas rodičů, nebude zařazování romských dětí do speciálních (dříve zvláštních) škol žádná diskriminace, ale přirozený stav svědčící o vztahu této menšiny ke vzdělání.

Za neúspěchy romských dětí ve škole stojí rodiče, kteří jim dovolují nechodit do školy. To je princip tragedie celé téhle sociální skupiny, která vězí v pasti mimo jiné proto, že nepochopila smysl vzdělání v životě. A jestli uvedené etnikum, říkejme mu Cikáni nebo Romové nebudou sami chtít posílat děti do školy, pokud sami nezjistí, jaké jsou elementární hygienické návyky, pokud nepůjdou jako já nebo vy ráno do práce nebo do školy namísto vysedávání na zápraží, pak ani ombudsmanovy  pokusy nebudou k ničemu.

Je prostě třeba, aby menšina začala žít jako většina. Jako třeba Vietnamska menšina. Je také  potřeba, aby se zapojily romské elity, které se z tohoto gheta nevzdělanosti vymanily, nikoliv ombudsman se svou podivnou iniciativou.

Potom odpadnou hloupé kecy o rasizmu a multikulturním vylučování podle etnika.

Proč nejsou děti na demosnímku ve škole?

Psáno pro blog iDnes.