Hádka premiéra Petra Nečase s ministrem financí Miroslavem Kalouskem, zda skutečně zavést či naopak rezignovat na už oznámenou čtyřmiliardovou povodňovou daň, ukázala v jasném světle to, co se jen tušilo

V koalici se rozhořel boj o moc. ODS zůstává v defenzivě, zoufale se snaží uhájit otřesené postavení, ale příliš úspěšná není. Kalousek se pokouší vládnout místo šéfa kabinetu. Voliči mohou ocenit jeho energii a začít se ptát, kdo tu vlastně je premiérem a k čemu ODS ještě potřebují.

Nečas si v nové funkci není jistý a pod tlakem reaguje chaoticky. Vždyť nejdříve s povodňovou daní souhlasil. Názor změnil až poté, co mu poradci připomněli jarní slib ODS o tom, že žádné zvyšování daní a především daně z příjmů nepřipustí. Zpochybňovat právě tato slova se jim zdá cestou do pekel.

To, že váhavý Nečas na rozdíl od protřelého Kalouska neví, co dělat, není nijak překvapující. Prvním příznakem slabosti ODS byl po matném volebním výsledku fakt, že ve vládě, která stále mluví o reformním étosu, obsadila všechny reformní posty konkurenční TOP 09.

Premiér Nečas, ač kabinet sestavoval, nedokázal vybojovat ani klíčový resort financí. Ministři ODS se pak automaticky ocitli na druhé koleji. Dobře to vědí, někteří se dokonce rozmýšleli, zda na takovou hru přistoupit.

K tomu jim Kalousek předvedl lekci z efektivity. Zatímco ekonomický program ODS dával dohromady celý tým expertů, u TOP 09 měl stejnou práci na starost pouhý tandem Kalousek-Drábek. Z minima vytěžil Kalousek maximum: přes resort financí a sociálních věcí neomezeně vládne veřejnými financemi. Což je důležitá zpráva především pro byznys a zejména pro všechny ty, kdo usilují o státní zakázky.

Lehkost, s jakou se Kalouskovi zatím daří jednotlivým resortům diktovat rozpočtové škrty, ukazuje, že rozhodně neztrácí dech.

Ve státních strukturách staronovému ministru financí pomáhá linka k prezidentu Václavu Klausovi. Ten ostatně má být Kalouskovi za co vděčný. Bez něho, kdysi vlivného politika KDU-ČSL, který pro něj získal lidovecké hlasy, by hlavou státu nebyl.
Ačkoli se nové vedení ODS také snaží, aby se poměr mezi stranou a Hradem opět stal nadstandardní, zatím tomu tak není.

Otevřený střet Nečase a Kalouska přijít musel. Nervózní ODS začíná vylepovat plakáty a rozjíždět kampaň pro podzimní senátní a komunální volby.
 
Kalousek je klidnější. Ačkoli o reformách mluvil neustále, spokojil se s pružnými formulacemi, což se ukazuje jako velká výhoda. K tomu jako ministr financí může operativně rozhodovat, co je kolem daní ještě únosné a kdy by už hrozil odliv podpory.
Ta zůstává vysoká, vůbec se nenaplnila očekávání stratégů ODS, že TOP 09 je stranou na jedno použití.

Pravděpodobnější se zdá opak. Uspěje-li »topka« v říjnovém boji o Prahu a další radnice, ocitne se ODS na šikmé ploše. Přesně tak, jak to před lety předvídali někteří kritici postklausovského vedení.

Dokonce existuje jakýsi precedent, byť poněkud vousatý. V roce 1919 se měnil premiér po komunálních volbách. I bez toho by se občanská demokracie, přeměněná ve spolek zneuznaných liberálů, mohla ocitnout tam, kde letos lidovci. Nad propastí.

autor je redaktor týdeníku Ekonom

http://ekonom.ihned.cz/c1-45923530-kalousek-utoci-na-premierske-kreslo