Petr Paulczyňski: homepage

Kauza „Nagyová“-mnoho povyku pro nic

Název článku může působit dojmem cynismu autora. Vpravdě se jedná o nadsázku, protože případ je oběma veřejně probíhajícími částmi významný dopadem na politické dění a na výkon státní správy.

Na druhé straně se v něm nemluví o tragédiích, končících násilím a ztrátami životů, nikomu nehrozí mimořádné tresty, nikdo nestrávil ve vazbě rok a více,  takže dopady kauzy do životů přímých účastníků nejsou zdaleka tak tvrdé jako v mnoha trestních procesech, jež se týkají obyčejných lidí. Pokud by nebylo politických důsledků a kdyby se orgány činné v trestním řízení neotřely o „celebrity“, kauza by nestála ani za zmínku v Blesku.

Hodně hluku vyvolal související spor o správnost vyměření hranic imunity Nejvyšším soudem ČR v usneseních z 16. července 2013. S odstupem pár hodin jsem si uvědomil, že nikdo z nás nezná vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Olomouci k návrhům obhájců pánů Marka Šnajdra a Petra Tluchoře na vyjmutí jejich klientů z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Nemůžeme tedy vyloučit, že soudce k zpochybňovanému rozhodnutí přivedly argumenty žalobců. Ostatně pozornost, věnovaná tomuto detailu řízení, je nadbytečná, protože usnesení stejně nelze ničím zvrátit, lze se mu pouze podřídit. Pokud se paní senátorka Eliška Wagnerová hrne do rušení §10 trestního řádu rozhodnutím Ústavního soudu, zdá se tím potvrzovat podezření, že se svlečením taláru ústavní soudkyně odložila i rozum: změna trestního řádu by neměla zpětný účinek, takže usnesení Nejvyššího soudu ČR z 16. července 2013 by zůstala nedotčena. A vůbec: stojí za to překopávat jeden paragraf trestního řádu kvůli věci, která se stane jednou za uherský rok, když dočasná ministryně spravedlnosti ohlásila záměr pustit se do skutečně potřebné rekodifikace celého trestního řádu ?

Ke snižování závažnosti této kauzy mě vede srovnání s procesy, v nichž se účastníkům (obvykle obžalovaným, ale mohou to být i poškození) stala křivda, jejíž nápravy se domáhají proti odporu orgánů, jež ji způsobily, a často jí vůbec nedosáhnou, i když je zjevná.

Takových případů je mnoho. Uvádím jako příklad neobvyklý příběh, v kterém sice nedošlo na vysoké tresty, ale je otřesný projevy soudcovské zvůle a ochrany viníků od nejnižšího stupně až úplně nahoru. 

V r. 2005 odsoudil znojemský soudce Jaromír Kapinus (bývalý předseda soudu a člen KSČ) dva mladíky ze přepadení dvou poštovních doručovatelek. Po projednání odvolacím soudem jeden šel do vězení na pět let, druhý vyvázl s podmíněným trestem tří let. Dnes víme, že obžaloba stála na doznání jednoho z nich, který podlehl při dlouhém výslechu psychickému nátlaku. Připouštím, že soudce nemusel konstrukci obžaloby prohlédnout. Každý má právo na omyl.

Mělo by být přirozené, že ten, kdo nedopatřením způsobí takovou pohromu, jakou je uvěznění nevinného, bude usilovat s největší horlivostí o nápravu, když se na omyl přijde.

V tomto případě vyšel omyl najevo o šest let později, když se dostavil na policejní služebnu s doznáním pravý pachatel. Ze srovnání jeho výpovědi s popisem zážitku první přepadenou doručovatelkou je zřejmé, že nejde o omyl: oba uvedli stejné podrobnosti, o kterých odsouzení z Kapinusova procesu neměli tušení. Doznání vyneslo pachateli odsouzení u stejného soudu, ale soudcem Pavlem Rujbrem, který byl mírnější než jeho starší kolega: hlavnímu viníkovi  „nadělil“ tři a půl roku, spolupachatelce dva roky s podmíněným odkladem a peněžitý trest. Tento soudce věděl, že za stejný skutek již byli odsouzeni jiní lidé, ale hlavu si s tím příliš nelámal: aniž by provedl jakékoli dokazování, usoudil, že asi byli do věci také nějak zapleteni a vůbec ho nenapadlo, že slušný soud by v takovém případě zpochybněný rozsudek z r.2005 napadl podnětem ke stížnosti pro porušení zákona.

Jeden z původních odsouzených se právem cítil poškozen, proto podal návrh na povolení obnovy procesu. Dalo by se očekávat, že soud bez potíží návrhu vyhoví, protože současné pachatelství téhož skutku dvěma rozdílnými pachateli není fyzicky možné. Ale soudce Jaromír Kapinus asi základní fyzikální zákony nezná a ve stranických školeních mu o logice nic neříkali, takže návrh zamítl. Stížnost proti jeho rozhodnutí pak na Krajském soudu v Brně zamítl jeho bývalý soudruh Aleš Flídr. Mimochodem: na tomto případu lze demonstrovat, jak brání současně platná právní úprava trestním řádem z  r.1961 nápravě křivd, když podle ní o obnově procesu rozhoduje prvostupňový soud, který se jím zabýval původně.

Věc tím neskončila. Spolek Šalamoun a také nespokojený odsouzený podali podněty ke stížnosti pro porušení zákona proti nepovolení obnovy. K nim provedlo Krajské státní zastupitelství v Brně přezkum trestního spisu. Stěžovatelé se domohli výměny dohledového státního zástupce a podle neověřených mediálních zpráv (které nová dohledová státní zástupkyně na dotaz nevyvrátila ani nepotvrdila) spis putuje na ministerstvo spravedlnosti s doporučením, aby paní ministryně podala stížnost pro porušení zákona. Není tím vyhráno, protože stanovisko státního zastupitelství není pro ministra spravedlnosti závazné, zato neomylně rozhodují ministerští úředníci, obvykle hájící neprolomitelnost soudního rozhodnutí a posuzující doporučení i „z hlediska účelnosti“. Podá-li paní ministryně stížnost, bude o ní rozhodovat Nejvyšší soud ČR, který je nevypočitatelný, a v nejlepším případě by celý původní proces proběhl znova. 

I když konečný výsledek řízení není jistý, je zde aspoň naděje. Případ již nemají v rukou jihomoravští normalizační zloduši a vrátil se do řečiště normálního řízení podle trestního řádu.     

Příběh má ještě další stránku, která nebyla dosud zveřejněna a je nejostudnější. Spolek Šalamoun usoudil, že klást odpor obnově zjevně nespravedlivého procesu je zvrhlost, zasluhující potrestání. Rozhodl se podnítit úvahu o zavedení kárného řízení s oběma nezdárnými soudci. 

Pro neinformované čtenáře vysvětluji, že úvahou by se mohl zabývat libovolný místně příslušný kárný žalobce, jenž by pak poslal  provinilce kárnou žalobou před kárný soud při  Nejvyšším správním soudu. Kárnými žalobci jsou všichni předsedové soudů, ministr spravedlnosti a prezident republiky. Kárný žalobce má pravomoc vůči všem soudcům v obvodu jeho působnosti, čili čím výše stojí v hierarchii funkcionářů státní správy soudů, tím je rozsah jeho působnosti širší. Prezident republiky a ministr spravedlnosti tak mají kárnou pravomoc vůči všem soudcům České republiky, předsedkyně Nejvyššího soudu ČR vůči všem soudcům Nejvyššího soudu ČR a všech obecných soudů. Zákon neobsahuje žádné pravidlo, omezující stěžovatele ve výběru mezi místně příslušnými kárnými žalobci. Ale není také dána možnost odvolání proti rozhodnutí žalobce nižšího stupně k vyššímu článku soustavy. 

Spolek Šalamoun si vybral pro tuto úvahu jako nejvhodnějšího kárného žalobce předsedkyni Nejvyššího soudu ČR Ivu Brožovou, kterou na základě dřívějších zkušeností považoval za  nejdůslednější ze všech v úvahu připadajících. Tentokrát ale neuspěl. Paní předsedkyně se cítila nepříslušná, i když formálně příslušná byla. Vysvětlila, že úvahou o možnosti kárného řízení by se měl přednostně zabývat kárný žalobce, instančně nejbližší provinilcům. Její argumentace zněla tak, jako by již došlo k novelizaci zákona, kterou by byla stanovena povinnost stěžovatelů obracet se pouze na instančně nejbližšího kárného žalobce. Svou představu o tom, jak by měla vypadat hierarchie kárných žalobců, prostě postavila na úroveň zákona. A věc postoupila k vyřízení předsedkyni Okresního soudu ve Znojmě Lence Krčálové jako primárně příslušné s  tím, že její postup bude sledovat. Provinění předsedy odvolacího senátu Aleše Flídra zcela pominula.

Nicméně splnila slib, týkající se sledování případu.  Seznámila spolek Šalamoun s výsledkem šetření znojemské předsedkyně, který je příznačný pro vztah parazitů mezi justičními funkcionáři k odpovědnosti vůči občanům, jimž za jejich peníze slouží. Paní předsedkyně se vyjádřila, „že provedla kontrolu trestního spisu, přičemž neshledala, že by se procesním postupem a rozhodnutím ve věci předseda senátu JUDr. Jaromír Kapinus dopustil zaviněného porušení povinnosti soudce. Jedinou časovou prodlevu shledala při doručování rozhodnutí odvolacího soudu…Postoupené podněty proto neshledala důvodnými …“ Předsedkyně okresního soudu se mravní povinnosti vyvodit důsledky z nehorázného chování soudce  Jaromíra Kapinuse zbavila tím, že se tváří, jako by podstatná část stížnosti vůbec neexistovala. Podle ní je zřejmě v pořádku, že pohrobek normalizace Jaromír Kapinus odmítl nespravedlivě odsouzeným přístup k nápravě křivdy, kterou jim kdysi způsobil. A ctihodná předsedkyně Nejvyššího soudu ČR ke svéráznému způsobu šetření podnětu mlčí, ač by spíše měla podařenou předsedkyni pohnat před kárný senát společně s jejím neméně vydařeným podřízeným.

Předsedkyně Nejvyššího soudu ČR ze spisu zjistila, že spolek Šalamoun podal také podnět ke stížnosti pro porušení zákona, k němuž probíhá přezkum na Krajském státním zastupitelství v Brně. V tom vidí důvod, aby se mravní stránkou jednání jihomoravských soudců nemusela zabývat: „S ohledem na výsledky šetření předsedkyně Okresního soudu ve Znojmě a za situace, kdy Vaše podání bylo Ministerstvem spravedlnosti vyhodnoceno jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, o níž přísluší rozhodnout Nejvyššímu soudu, nepovažuji za možné se z důvodu ochrany nezávislosti a nestrannosti soudcovského rozhodování k Vašemu podnětu dále věcně vyjadřovat“.

Předvedla tím úvahu, která se ve vyjádření ochranářských kárných žalobců vyskytuje poměrně často: je-li aspoň naděje, že by se pochybení soudce mohlo napravit opravným prostředkem, mravní stránka jeho selhání se dále nezkoumá. Podle této logiky zloděj, kterému policie zabavila kořist a vrátila ji okradenému, by nemohl být stíhán, protože následky jeho darebáctví již někdo jiný napravil a okradenému nevznikla škoda.

Přeneseno do našeho případu to je tak, že by jistě bylo nemístné hnát soudce Jaromíra Kapinuse před kárný senát za rozsudek z r.2005, protože výsledek jeho rozhodování byl patrně úměrný kvalitě podkladů z přípravného řízení a zejména mu s odstupem času nelze prokázat, že jednal svévolně s úmyslem poškodit obžalované. V případě nepovolení obnovy procesu po odsouzení pravého pachatele je situace zcela odlišná. Soudce věděl o druhém rozsudku a nemohl mít pochyb o tom, že skutky, za které oba mladíky odsoudil, se nestaly tak, jak je uvedeno v jeho rozsudku. Přesto vědomě a úmyslně jednal tak, aby se nespravedlivě odsouzeným nedostalo zadostiučinění. Nárok na kárné řízení považuji za jednoznačný, pokud by se ovšem nedalo uvažovat o trestním stíhání. Totéž platí o předsedovi stížnostního senátu Aleši Flídrovi.

Obě zmiňované soudní funkcionářky zneužily svého odpovědného postavení  k zaštítění mravního selhání podřízených soudců. Jejich jednání vysvětluje, proč opakovaně dochází k projevům soudcovské svévole, na kterou často doplácejí zcela nevinní lidé. Obě se tak chovají, protože mají jistotu, že je nikdo nepovolá k odpovědnosti za podporu darebáctví soudců, které mají vést k poctivé službě občanům této země. 

Budou patrně namítat, že soudce nesmí být trestán za právní názor a nezávislé soudcovské rozhodnutí. Kromě toho, že nepovolení obnovy procesu za daných okolností je mimořádně intenzivním projevem soudcovské svévole, která ochranu nezasluhuje, sama předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová občas jako kárná žalobkyně napadá soudce za právní názory a nezávislé rozhodování. V poslední době podala například dvě kárné žaloby na pražského soudce Ondřeje Láznu, z nichž jedna již byla kárným soudem vyřízena v její neprospěch. 

Podle zákona o soudech a soudcích je „kárným proviněním soudce zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.“  Může mít někdo důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů po seznámení s chováním soudců-pohrobků normalizace Jaromíra Kapinuse a Aleše Flídra v popsaném případě a se způsobem, jakým hájí jejich právo na svévoli obě zmíněné předsedkyně soudů ?

http://virtually.cz/journal/?q=kauza-nagyova-mnoho-povyku-pro-nic


zpět | tisk | poslat odkaz
Ohodnotit: 1 | 2 | 3 | 4 | 5, hodnoceno: 2146x, známka: 2.8
Kategorie: Komentáře odjinud
online: 53
návštěv:

Locations of visitors to this page blog.idnes.cz
odkazy
Václav Klaus
eStat.cz
Město Brno
Moderní Brno
   ODS
   ODS Brno
   
   
   
   
odjinud aktuálně

TOPlist