Kompilace z různých článků. Autory neuvádím, nejsou podstatní.

Jsou to poslanci , senátoři, komentátoři i internetoví diskutéři. Hlasy lůzy z internetových diskuzí na informačních serverech tam samozřejmě nejsou.

-Nikdy jsem od něj neslyšel jen prázdné líbivé fráze. Ne vždy jsem zato s jeho názory souhlasil. Zpravidla jsem mu ale po čase musel dát za pravdu.

- Znám ho a vážím si ho. Mám pochopení i pro jeho marnivost na nebývalý rozsah vědomostí i jeho přirozenou mužskou ješitnost. Vím, že je možné se na jeho způsob myšlení a na něj samotného spolehnout. To by mohlo stačit, abych mu dal při volbě hlavy státu svůj hlas.

- Ale jsou tu podstatnější důvody, kvůli kterým ho budu volit. Pro jeho hluboký vztah k této zemi, jejím lidem a její přírodě. Pro jeho respekt k lidské svobodě. Proto, že umí rozlišovat podstatné od nepodstatného a respektovat formální pravidla.

- je státnicky zodpovědný a zároveň má odvahu pojmenovávat věci pravým jménem a jednat tak, jak je přesvědčen, že je správné. Protože není kam vítr tam plášť. A také proto, že nás skvěle reprezentuje jako svéprávný, sebevědomý národ, který má co přinést Evropské unii a nehledí jen na to, co nejvíc od ní dostat.

- jako sportovec má výdrž a smysl pro fair play. Jako milovník jazzu má rád, když to ladí a šlape a přitom to nezní unisono. Jako šachista promýšlí několik tahů dopředu, ale nepodceňuje intuici a dovede táhnout překvapivě. Jako tenista ví, kdy je třeba zariskovat a jít na síť.

- je možné s ním nesouhlasit a nemít ho rád. Ale není možné ho znevážit. Nemusí nic předstírat, v jeho minulosti není co zamlčovat. Za Václava Klause mluví nejlépe skutečnost. Ať byl v jakékoli veřejné funkci, dělal svoji práci odpovědně, předvídatelně a kultivovaně. Je dobrý prezident. To ostatně soudí většina lidí, přestože ne všichni sdílejí Klausovo liberálně konzervativní vidění světa.

- odměřený Klaus se netají konzervativními názory a vlastenectvím, které pro některé přerůstá v nacionalismus. Nemiluje Evropskou unii a moderní politické proudy a témata. Ani zelené i jejich priority.

-  jde o zkušeného praktika, bez něhož se doma od listopadu 1989 nic podstatného nestalo. Má proto nejen mnoho nepřátel, ale i rozsáhlou síť těžko zjistitelných spojenců ve všech stranách.

- je pořád sám sebou. Ať ho znáte deset minut nebo 20 let. Neomalený, energický, dobře informovaný a velkolepě odmítavý, má-li někdo jiný názor než on. (...) Pokud jste snad získal Nobelovu cenu za ekonomii, mohl by dát vašim názorům o něco zdvořilejší slyšení. Pokud ne, obrňte se hroší kůží. Tolik citace z britského týdeníku The Economist z dubna loňského roku.

 - je to charismatický řečník, výborný a pohotový diskutér a příjemný společník. Jeho přednášky na vysokých školách po celém světě jsou tradičně hojně navštěvované. A rozhodně ne proto, že by byly povinné.

- svými sympatiemi k britské Konzervativní straně a především k její bývalé šéfce, "železné lady" Margaret Thatcherové, se Václav Klaus netají. Společné fotografie dodnes zdobí jeho pracovnu. Thatcherová byla oddána myšlence subsidiarity - až tam, kde nestačí jedinec a soukromý sektor, má zasahovat stát. V intencích záměrů Thatcherové to znamenalo omezit stát pouze na obranu země a udržování společenského pořádku. To je sice pěkná myšlenka, možná proveditelná v demokratické a ekonomicky vyspělé Británii (i když ani tam se nesetkala s jednoznačně kladným ohlasem), ale asi jen těžko uskutečnitelná v České republice v počátcích transformace.

-  byl při každém dění v České republice. Ekonomika je do značné míry ovlivněna jeho názory a politická scéna jakbysmet.

- rád prezentuje své názory nejen v rozhovorech, esejích a komentářích, ale i knihách. V oficiálním životopisu se uvádí, že napsal přes dvacet knih, daleko víc jich bylo napsáno o něm.

- neprávem opomíjena je však Klausova hluboká znalost filosofických a společenskovědních kořenů. Každý, kdo systematičtěji sleduje jeho publikační činnost a náročnost obsahu a tématického záběru seminářů Centra pro ekonomiku a politiku (A.Comte, M.Friedman, J.B. Say, J.S.Mill, S.Freud,J.O.Gasset, V.Černý, A.Randová – neuvádím témata, která jsou VK z povahyjeho odbornosti blízká),

- jeho názory se zkrátka nerodí z letmo přehlédnutých stránek novin a časopisů a extraktů, načrtnutých PR agenty – mají kořeny a z nich vyvozené logické uspořádání. To mu umožňuje podílet se bez obav o vlastní prestiž na diskurzu, který nemá povahu obecně sdíleného klišé.

- stál u zrodu moderní a demokratické Československé, později České republiky. Poctivě se propracoval náročnou cestou poslance, ministra, předsedy sněmovny i premiéra a pro naši zemi odpracoval tisíce a tisíce hodin.

- stojí na širším kapitánském můstku ČR od počátků její demokratické historie a každý soudný člověk, ať už je jeho příznivcem či odpůrcem, musí říct, že pro tuto zemi udělal opravdu velmi mnoho. Všichni lidé vědí, co si o čem Klaus myslí, každý má alespoň letmé ponětí o tom, co by na to či ono řekl prezident. Řada jeho výroků zlidověla, Václav Klaus se stal skutečným fenoménem, který Českou republiku důstojně reprezentuje.  

Tolik o Klausovi. A co Švejnar?

Švejnar je bezesporu vysoce erudovaným ekonomem se značným odborným renomé na mezinárodním poli, nedá se mu upřít ani vstřícné, slušné a přátelské chování. Pro řadu lidí také představuje neokoukanou, sympatickou tvář, která není spojena s kontroverzními výroky nebo prezentací jasně vyhraněných a mnohdy nepopulárních názorů. Stačí to však?

Jan Švejnar určitě není špatný člověk a není třeba ho nikterak odsuzovat. Ptám se ale: Je profesor Švejnar skutečnou osobností? Řada lidí současného prezidenta kritizuje pro jeho kontroverzní chování. Miloš Zeman, a nejen on, svého času říkal, že skutečná osobnost je vždycky kontroverzní, v opačném případě jde jen o maskota. A maskot přece nemůže vést žádnou zemi. Jedno francouzské přísloví také říká, že přítel všech je zároveň přítelem nikoho. A Jan Švejnar jako přítel všech, který si to u nikoho nechce rozházet a s každým chce být zadobře, skutečně působí. Nechci se nikoho dotknout, ale přizpůsobovat se okolnostem, být s každým kamarád a očekávat za to hozenou rukavici je charakteristikou oportunismu. Takového prezidenta chceme? Myslím, že ne.

Je takovým pojmem také Jan Švejnar? Jde skutečně o osobnost takového společenského významu a uznání, aby zaujal nejvyšší ústavní funkci? Domnívám se, že  Jan Švejnar žádnou přidanou hodnotu nenabízí. A proto si myslím, že by bylo korektní, aby profesor Švejnar, chce-li skutečně přispět k dalšímu rozvoji České republiky a podílet se na správě věcí veřejných, nejprve dokázal, jak je pro nás připraven pracovat, na kterou stranu politického spektra se postaví, s jakými novými myšlenkami přijde, co přesně pro Českou republiku udělá. Ale konkrétně, nikoli v rámci líbivých prohlášení nebo mítinků. Je třeba si uvědomit, že kromě Švejnarových slibů nemáme s tímto, jinak jistě schopným a slušným člověkem, žádnou konkrétní zkušenost!

Ať Jan Švejnar nejprve kandiduje do některého z českých zastupitelských sborů a bude-li zvolen, ať se pokusí absolvovat tak náročnou cestu, jakou poctivě a zodpovědně absolvoval Václav Klaus.