Korupce a kmotři jsou termíny, jimiž žijí česká média i veřejnost již několik let. Ne že by na tom bylo něco vadného či nelogického. Problém je to rozsáhlý a stojí hodně peněz. Našich peněz.

Není však zdaleka jen náš, takže nevěřte těm, kdo nás líčí jako zemi zkorumpovanou více než africké režimy. Korupce je na světě od nepaměti, stejně jako boj proti ní. Ani zdaleka se netýká jen státní správy, vlády či firem pod státní kontrolou. Obchodní řetězce například dobře vědí, proč své nákupčí vyměňují řádově v několikaměsíčních intervalech, dříve, než si stačí pořídit více než jednu vilu za Prahou.

V soukromém sektoru se to však moc neventiluje, protože jde o selhání managementu, který prostě kontroloval méně, než by měl. Takovou odpovědnost nikdo rád nepřijímá a je raději, pokud se vše ututlá. Ve veřejném sektoru je to jinak.

Na konání úředníků a politiků je vidět lépe. Dlouhodobě stabilní struktury pak umožňují prosazování různých privátních zájmů poměrně hladce a těžko postižitelně. Chytit někoho s miliony v krabici od vína není jednoduché.

Měli bychom však odlišovat běžnou korupci, s níž se setkala i většina nyní poměrně hysterických přispěvatelů do diskusí pod články na zpravodajských webech. Jen málokdo z nich přitom v životě nepřijal či neposkytl nějakou tu protislužbičku. Ale běžná korupce je věcí, s níž lze bojovat jak dobře organizovanými a kompetentními orgány činnými v trestním řízení, tak především stálým zvyšováním průhlednosti hospodaření státních institucí, elektronickými aukcemi, důsledným a včasným zveřejňováním smluv na státní zakázky na internetu a tak dále.

Ale to je něco jiného než organizované působení kmotrovských struktur. Ty posouvají korupci do zcela jiné dimenze a nepředstavitelně zvyšují její nebezpečnost, stejně jako škody v ekonomice.

Jednou věcí je totiž poskytnout obálku, a když to nestačí, tak doběhnout s igelitkou a sjednat si zakázku na něco, co stát a daňoví poplatníci fakt potřebují. Je to sice dražší, ale je za tím nějaká skutečně státu poskytnutá, byť předražená hodnota.

Kmotři fungují jinak. Jsou vlastně nadstavbou korupčních struktur. Vytvářejí vlivové a mocenské řetězce v úřadech, institucích a státních firmách. Tyto řetězce jsou schopny cokoli zablokovat, stejně jako vygenerovat jakkoli absurdní požadavek na zakázku.

Kmotr pak obejde firmy, které mohou plnění státu poskytnout, a zcela normálně od nich vybere výpalné. Pokud nezaplatí, jejich obchod skončí či nemá šanci se prosadit. Zdražení zakázky je pak zcela enormní.

Typickým kmotrovským kšeftem je podle vnějších příznaků pražská Opencard. Funkční a technicky vyspělá karta se stala symbolem kmotrovství ne proto, že by byla špatná nebo ji Praha nepotřebovala, ale proto, že cena, kterou za ni magistrát zaplatil, je absurdní. Tam není pět či deset procent všimného, ale řádově více. Peníze jsou pak odčerpány přes firmy, které jsou subdodavatelem skutečného poskytovatele služby a na něž nikdo nevidí. Kmotr tak žádnou hodnotu nikomu neposkytuje, je to vypalovač. Zasáhnout tyto lidi účinně a odstranit jejich aparát ze státního systému je extrémně složité a vyžaduje to silný politický tlak. I proto se lidé ze zákulisí nyní dívají na současné a ne zcela přesvědčivé výkony policistů se skepsí a hledají motiv jejich postupů jinde než v oficiálních vyjádřeních.

http://virtually.cz/journal/?q=kmotri-vypalena-zeme