Vládní koalice se dostala do stavu, kdy je schopna sama blokovat všechna svá zásadnější rozhodnutí.

Opozice se nemusí snažit o nic jiného, než držet své řady sešikované, což jí nedělá žádný problém.

Radar úspěšně zablokují zelení (Jakoubková, Zubová a Liška). Vyrovnání s církvemi, jak už to ostatně dokázali, Tlustý, Raninec a Schwippel. Zdravotní reformu lidovci a zelení společně, budou na ní hlodat vytrvale a postupně, až z ní zbude jen směšné torzo. Antidiskriminační zákon smete pod heslem „panu prezidentu věrni zůstaneme“ Tlustý a spol. Pokud Paroubek upřednostní bezprostřední zájem na zničení vlády před zájmem „prounijním“, pomůže Tlustému a spol. zlikvidovat nebo aspoň odložit i Lisabonskou smlouvu (tady asi bude mít trochu problém). Proti zoufalému pokusu ODS o ovládnutí rozpočtového a zdravotního výboru sněmovny se postavily dvě výše zmíněné poslankyně zelených. A aby stvrdily svou počestnost, odmítly i místopředsednické křeslo v PS pro Stranu zelených (obsadila by je nenáviděná Kateřina Jacques).

Zatímco Tlustému a spol. jde o odstranění Topolánka a jeho spolupracovníků z vlády a z vedení ODS, vnitřní opozice v SZ a lidovci už myslí na sociálně demokratická zadní kolečka.

Rozklad koalice posiluje minimální a problematická většina ve Sněmovně: v této situaci se stává z každého poslance „osobnost“ , která preferuje své svědomí před úzce stranickými zájmy: jak vhodné hřiště pro bezohledné fanatiky i pro vypočítavé cyniky!

Vláda zjevně není schopna rozhodnout žádnou více či méně zásadní věc. Je schopná pouze vegetovat. Tento stav neobyčejně vyhovuje opozici, té skutečné i té uvnitř vládní koalice. Existuje přitom jen jediná věc, na níž se všichni oponenti vlády shodnou: teď ještě ne! Je třeba využít situace, nechat v tom vládu pořádně zkoupat, prohrát všechno, co se prohrát dá (radar, zdravotní reformu, vyrovnání s církvemi a hlavně podzimní volby, přičemž nezapomeňme na to, že jako vládní úspěch se dá brát jenom zopakování triumfu ODS z roku 2004, což je krajně nepravděpodobné). Pak ODS svrhne své nynější vedení, Strana zelených udělá totéž a lidovci se obrátí k dosavadnímu již neužitečnému spojenci zády. ČSSD bude iniciovat hlasování o důvěře vládě, která bude ve stejném stavu jako Berlín v květnu 1945, a pokusí se prosadit někdy na jaro 2009 předčasné volby.

Před vládou stojí dvě možnosti: využít situace, že vnitřní i vnější opozice není dosud na svržení vlády dostatečně připravena, že se jí zatím nehodí, a říci jednoznačně a činem: když někdy, tak teď. Anebo se smířit s osudem a nechat se vést jako dobytče na porážku.

Se souhlasem autora
http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs1756.html