To muselo dát příšernou práci - a přitom taková blbost, co? Tahle hláška maminky Šebkové z Hřebejkových Pelíšků mě napadla i v sobotu 18. října, kdy na hudební scéně Městského divadla Brno měl světovou premiéru muzikál Stanislava Moši a Zdenka Merty Peklo.

Tři hodiny dlouhé představení se pro mne ve druhé půlce stalo zážitkem skoro k nepřečkání. Ne že by to byla taková nuda - i když ta bohužel taky - ale hlavně jsem se cítila trapně, styděla se za autory a litovala dobré herce a tanečníky.

Že je hra křečovitě patetická, na to jsem mohla být u původní autorské tvorby zmíněné dvojice vcelku připravená, velké a smrtelně vážně pronášené pravdy hlásá totiž Stanislav Moša z jeviště ve svých kusech pravidelně. Ale vždycky znovu zapomenu, jak hloupoučkými texty dialogů i písní tak činí. A to je pro člověka zacházejícího hlavně se slovem skutečné utrpení.

Přitom výprava je skvostná, choreografie a herecké, pěvecké i taneční výkony standardně ucházející, technické zázemí dechberoucí - ale tím víc v té draze zaplacené nádheře vyniká chudičká myšlenková výbava celého příběhu i prvoplánové a prostince přímočaré „výchovné“ sdělení.

Vím, že celý obsáhlý autorský tým bude má slova vnímat jako nespravedlivě tvrdá, ale já se obávám, že pro ně už skutečně nazrál čas. Městské divadlo Brno je komerčně - to jest divácky - velmi úspěšné. Stanislav Moša jako špičkový manažer (kterým bez nejmenší pochyby opravdu je) dokázal pro svou scénu nejen sehnat peníze, ale zajistit „svým lidem“ takové podmínky a takový ohlas u diváků, že zde pravidelně pěstí ty, kteří si odnášejí ceny Thálie (a pak mu občas nevděčně prchnou do Prahy ozdobit obsazení nejednoho nekonečného televizního seriálu). O to obdivuhodnější je, že Mošova líheň talentů nevysychá a dokonce i staří herečtí bardi ze sebe po létech normalizačního hudlaření dostávají netušené výkony.

O co je však Moša lepší ředitel, o to horší je bohužel autor. A navíc mu to už léta nikdo není schopen říct, protože Brno je jednak malé - ale hlavně se to člověku jaksi příčí, když nepůvodní věci (s opravdu dobrým příběhem a scénářem) dokáže zdejší scéna (a také sám Moša jako režisér) vyprodukovat na světové úrovni, jíž pak okouzluje i hlediště v jiných částech světa.

Tenhle problém znám ale i z jiných sfér umění: lidé, kteří jsou v oblasti kumštu úžasnými manažery, v sobě velmi často pocítí palčivou potřebu dokázat, že jsou i respektovatelnými tvůrci. A občas to je docela škoda. Nejenže „básníků je jak zrzavých veverek“ - a opravdu dobrých uměleckých manažerů poskrovnu, hlavně však kumštýře ze sebe nikdo manažerskou šikovností nevykřeše (a pokud se chce vyslovovat k opravdu „zásadním“ věcem, vynikne to ještě zřetelněji) - a pak člověku přijde líto vynaložených peněz, energie a dobré pověsti skvělého divadelního organizátora, kterému na konci vlažného premiérového potlesku jakýsi nešťastník uprostřed hlediště máváním rukama „zvedal“ do děkovného stoje spatného rozpačité premiérové publikum. A to už mne hanba za všecky a všechno okolo opravdu fackovala.

Recenze představení Peklo vyjde v celostátním vydání MF DNES příští týden
Vyšlo v MFD sobota 1/11
*************************************************************
Pavoukův dodatek. Milá paní Soukupová. V některých bodech bych s Vámi i souhlasil jako třeba délka představení, zvedač publika (za toho ale Moša nemůže), ale ve zbytku vaší recenze nebo co to bylo z Vás čiší zneuznaný genius. Víte, můj názor na literární či umělecké kritiky je, že si většinou léčí svůj komplex zneuznaného genia, nebo tvůrčí impotenci, což ve Vašem případě jak uvedu níže asi bude ten pravý důvod. Pokud si to u Vás někdo neobjednal.
Končíte větou, kterak Vás hanba fackovala. Mne zase fackuje hanba za tato Vaše hodnocení : cítit se trapně, stydět se za autory, litovat herce a tanečníky, skutečné utrpení, chudičká myšlenková výbava příběhu, hloupoučké texty dialogů a písní.

Milá dámo. Uvedený kus, je nejen dle mne docela dobrou oddychovkou s pěknými melodiemi, byť příběh je jakési "deja vu". Myslím, že lidé si jdou do divadla oddychnout. A tento příběh o síle lidské lásky a hledání smyslu naší existence je k tomu docela dobrým prostředkem. Já věděl na co jdu a odcházel jsem odrelaxován. To, že Vy jste odešla jeduplná je Váš problém.

A pro ostatní čtenáře mého webu ještě něco o osobě  jména shodného s Vaším, co jsem našel na webu. S ohledem na zaměstnavatele osoby tohoto jména a jeho četné publikační činnosti v MFD jakož i otištění Vaší glosy tamtéž soudím, že půjde o jednu a tutéž osobu.

Ještě předtím, než jí v Petrově vyšla kniha básní z celoživotního (dosud) šuplíku – nazvaná právě pro „odpadnutí od srdce“ Dávnověk, byla ředitelkou a vlastně jedinou pracovnicí, která mimo financí a zastřešující ediční činnosti dělala ve výše zmíněném nakladatelství redaktorku, manažerku, řidičku, pořadatelku čtenářských prezentací atd., takže kromě řady vydaných knih se jí podařilo několikrát otlouci osobní vůz majitele Petrova Martina Pluháčka zn. Mitsubishi a zaneřádit jej dostatečně srstí své milované černobílé dogy Marie, čelné účastnice bítovských setkání.
Básně psané a čtené nejčastěji v hlubokém přátelském soukromí po brněnských hospodách. Nejčastěji pivně-sexuální deníkové záznamy, které si nedělaly větší ambice, se později rozrostly o mateřské reflexe, neboť děti byly pro autorku kupodivu ještě inspirativnější než jejich výroba, což se lety a přibývajícími dalšími potomky zákonitě prohloubilo.
Závěrečná část sbírky nazvaná Novověk reflektuje vcelku přelomový příklon obrodivší se pivní slečny ke spisovné češtině a ještě užší mateřské lobotomii, na kterou je autorka pochopitelně bezpříkladně pyšná.

A zde ukázka z knihy Dávnověk.
Báseň, která se do knihy nestačila dostat

PEŘINKY
Nikam bych nehnala
černošku s měsíčky
(do kouta chýše, chaty či pralesa)

Fanynka ptala se,
nač prý mám plínečky.
Tak jsem jí řekla:
Mám v bříšku peřinky
pro malý miminko,
jenže teď zrovna nečekám žádný.
Takže ty peřinky
musí se uklidit
a ustlat nový.

A jako bonus pro čtenáře malý dodatek  také z Vaší tvorby rovněž z této stránky

...chtěla bych se milovat s Janem Husem nebo ...doprčic, lásko čistá, / proč věčně chodíš srát?
http://www.ipetrov.cz/dokument.py?idd=D00000000000000487

A vy osobo si troufáte plivnout na Mošu? Kde se ve Vás babo bere ta drzost?