Zlatuškovo bombastické „odhalení“ údajných zmanipulovaných výběrových řízení na brněnském magistrátu zřejmě vyšumí do ztracena,

podobně jako většina jemu podobných. A to ne proto, že kauzu bude kontrolovat samotný magistrát, ale že jinak asi ani skončit nemohlo.Netřeba mít iluze o tom, jak v minulosti i současnosti řada výběrových řízení probíhala a probíhá. Ale zda se před tím skutečně nosí igelitky plné peněz pro toho či onoho, neodhalí sebelepší audit. Koneckonců, neodhalil to ani u Zlatuškou vzpomínaného Jiřího Čunka. V tomto ohledu je zadání kontroly magistrátnímu odboru kontroly pragmatickým a racionálním řešením – zjistí toho tolik (málo), jako mnohamilionový audit. A za ušetřené miliony se může zadat další veřejná zakázka.
Navrhoval-li děkan, senátor a radní Jiří Zlatuška, aby se provedla hloubková kontrola majetkových poměrů všech osob a firem z nahrávky rozhovoru mezi Vlastimilem Sehnalem a podnikatelem Přemyslem Veselým, kde to mělo končit? Pokud by si například politická strana za ony imaginární peníze z igelitky načerno koupila pár billboardů na předvolební kampaň, jak se na to přijde? A je vůbec možné bez trestního obvinění, jen na základě nahrávky, o níž navíc není jisté, zda je autentická, vstupovat do soukromí jednotlivcům i přes jejich nesouhlas? Neotevírá se tím, pod zdánlivě šlechetnými pohnutkami čistoty, Pandořina skříňka útoku na svobodu a soukromí?
Nicméně přesto člověka stále napadá, že v království českých a moravských veřejných zakázek je cosi shnilého. Jaké je řešení? Zmenšit moc státu a samospráv.
Tam, kde investorem silnic a veřejných staveb musí být veřejná moc, je nutné maximálně zprůhlednit výběrová řízení. Ne jen tím, že budou na internetu, ale že do výběrových komisí bude třeba přizván i představitel opozice. Že se všechny nabídky budou skutečně otevírat až před zraky všech, ne kdesi na nějakém odboru, že nebude probíhat prapodivné losování několika vyvolených a podobně.
Čím širší je plénum, které vybírá, tím obtížněji je zkorumpovatelné. Nestačí pak uplatit třeba primátora a jeho náměstka, ale nadpoloviční většinu komise, rady či dokonce zastupitelstva.
Proč ale musí i ve velkých městech stavět koupaliště, sportovní haly pro profesionální sport a výstavní haly právě magistrát? Když nebude investorem stát, kraj či obec, ale soukromá firma, pěkně za své, ne za veřejné dotace, zmizí úplatky. Jen blázen by ze svého vybral dražší a méně kvalitní nabídku. Anebo snad když si chce obyčejný člověk koupit ledničku, vybere si z řady srovnatelných typů tu o pět tisíc dražší jen proto, že mu prodejce předtím do kapsy vsunul obálku se dvěma tisíci? Vždy, když rozhodujeme o svých penězích, jsme opatrnější. Ale když je možnost rozhodovat o penězích státních, kolikrát zableskne: z cizího krev neteče?
Autor působí v Centru pro studium demokracie a kultury

Rovnost 11/9/08 str.23