http://www.brnopolis.eu/ - nový server na mapě Brna. Sám sebe deklaruje takto.
Myšlenková laboratoř o budoucnosti města uprostřed Evropy. Pro tvořivé lidi, kteří si jej přejí více otevřít novým nápadům, lidem a příležitostem. O možnostech mít Brno pestřejší a kosmopolitnější. Mezi články mne zaujal jeden, který kritizuje náměstka Macka, jak vyplývá z diskuze za článkem. Teda mně osobně to nevadí ani za mák. Ale co na to primátor, který mne peskoval právě za oblečení, i když po mých článcích na dané téma mi sdělil, že nerozumím žertu. Sprdne svého náměstka taky? P.S. Náměstku nedej se.

Jeden z článků který mne zaujal od autorky Daniely Kolejkové, dříve tiskové mluvčí, dnes ředitelky Kanceláře úřadu České zdravotní a potravinářské inspekce.

I komunikace "se stranami" patří do strategie
Mám nedávný a poměrně nepěkný zážitek z jednání na brněnském magistrátu. Nedá mi, abych se o něj nerozdělila, protože mne vrátil do doby, o níž se asi naivně domnívám, že patří do propadliště dějin...

Není vůbec podstatné, proč jsme se svým šéfem navštívili jednoho z náměstků primátora města v domnění, že vyřešíme jeden nepříliš komplikovaný problém. Řádně ohlášení byli jsme pravda včas a řádně přijati. Nicméně tím vše "řádné" víceméně skončilo. Pan náměstek si příliš nelámal hlavu s tím, jak vystupuje a jak jedná s nejvyšším představitelem jednoho z centrálních úřadů, které mají sídlo v Brně. Zřejmě nejen z neznalosti zcela bagatelizoval problém, který jsme hodlali projednat, protože po celou dobu dával jasně najevo, že nic řešit nehodlá.

Samozřejmě jsme také s panem náměstkem vůbec nic nevyřešili. Jednání ze všeho nejvíce připomínalo frašku, kterou jen tak mimochodem dokreslovalo jeho poměrně volné chování. Džíny a rozepnutá košile mne sice nijak nepohoršovaly, koneckonců, v určitých firmách je to naprosto běžné, ale na úřadech veřejné správy by to člověk právě u náměstka běžně neočekával. Co však bylo naprosto neuvěřitelné - pan náměstek bez jakýchkoli skrupulí během celého jednání kouřil a popel odklepával do přímo před námi stojícího přeplněného popelníku.

Také pracuji ve státní správě a je u nás běžné, že naši zaměstnanci mají a také znají Etický kodex, který se především týká jejich chování a vystupování. Nepřichází v úvahu, aby jej porušovali. Možná by si i brněnský magistrát měl uvědomit, že i taková zdánlivá maličkost vytváří jeho image a ta že by měla být běžnou součástí jeho komunikační strategie.

Autor: Daniela Kolejková