Čas od času některý z mých čtenářů zareaguje i mimo Diskuzní fórum, (kam většinou stejně píší ti co jim došla invence v popisování stěn veřejných záchodků) a napíše mi mail. Zde je jeden z nich.

Můžeme očekávat, že vůdce Paroubek přijde s myšlenkou, že je vlastně naprosto protilidové platit v obchodech chléb a mléko, že by to rodiny měly dostávat zdarma a zaplatit by to měli v daních ti zazobaní kapitalisté (já žádného zazobaného tedy neznám). Také by mohly rodiny dostávat zdarma byty a děti fasovat školní tašky.
Víš žil jsem celý život s následky únorových událostí, zadarmo nebylo nic jenom sliby, že přijde blahobytný komunismus, kdy bude vše zadarmo. Díky Gorbačovovi a Reaganovi, který ten socialistický tábor doslova uzbrojil, jsem se dočkal, že aspoň na stará kolena si užívám svobody a relativního blahobytu. Ovšem když poslouchám se zatnutými zuby Paroubka, Ratha, Brusíka, Zaorálka, Filipa, Remka, Jacgues, Jandáka, Urbana, Grebenička, a cinty věčně naštvaných hospodských povalečů a Oscarem ověnčenou zpěvačku tak si říkám, že to praskne ještě za mého života a znovu budou kriminály, donašeči, internacionála a nezměrná psychická bída.
Mladá generace je nepoučitelná a naše zkušenosti s tou bolševickou cháskou jsou prostě nepřenosné, každá generace asi musí do té močůvky spadnout…Bože,Bože…

Milý kamaráde. Chvílemi sdílím s Tebou Tvé obavy. A tady ti předávám chmurnou vizi pro další  volby.

Jo a k tomuto tématu doporučuji ještě toto:

Stačilo osmnáct let k tomu, aby národ zapomenul. Národ připustí, aby pohrobci zločineckého systému mluvili do volby prezidenta, národ naslouchá jejich křiku o demokracii, národ je ochotný pochybovat o mravnosti těch, kteří proti těmto rudým zločincům v padesátých létech zvedli zbraň. Sentiment nad smrdutým rybníčkem, ve kterém si všichni pokojně tiše hnili a nemuseli se starat, zcela překryl vzpomínku na fakt, že se starat ani nemohli. To je hodně zlé. Jestli tenhle trend bude pokračovat i nadále (na podzim máme, nemýlím-li se, komunální a někde i senátní volby), znamená to, že míra zapomění dosáhla té míry, že jsme přetočili kormidlo a k té propasti míříme zpět.
Napsal Tomáš Houška