Konec každého potápěčského zájezdu je věnován tak zv. vysycování, neboť naše potápěčské komply hlásí "Don´t fly" dokonce s údajem jak dlouho nelze, neboť organizmus je nasycen dusíkem a mohlo by dojít k dekopmresní příhodě.
Většinou to probíhá tak, že se najde nějaká plážička a tam se dělá co dělají masňáci - válíme se na pláži, sbíráme mušle, fotíme scenérie a chodíme na pivo.

Já si našel na pláži neobvykle bílého (možná albínek) krabíka poustevníčka a rozhodl jsem se udělat pár makrofotografií t.j. úplně zblízka. Krabík ovšem byl plachý a jak zblikl pohyb, zalezl. Tak jsme  asi půl hodiny na sebe číhali. Protože mně bolely ruce, rozhodl jsem se ho přelstít. Foťák jsem položil na trepku, sedl si se široce rozkročenýma nohama a k foťáku natáhl  zpovzdálí jenom ruku. Poustevníčka jsem přelstil a pár fotek udělal. Když už jsem chtěl končit, moře, které do té doby tiše šplouchalo nějakých 5 metrů daleko si žbluňklo, poustevníčka spláchlo, a mého Sonyho zalilo tak že výsuvný objektiv jen hekl a už se nezasunul. Přesně v okamžiku, kdy jsem mačkal spoušť. Šplouchnuvší vlnu jsem tak také zachytil. Jaké bylo mé překvapení, když po chvíli trucování SONY opět začal fungovat. Jak skončil poustevníček se už nedozvíme. Poučení z toho plyne takové, že na pláži máte mít foťák v kejsu tak jako 30 m pod vodou.

A závěrečný šplouch. Vpravo dole moje noha.