České republice žalostně chybí skuteční státníci. A pokud někde jsou, nemají chuť se ucházet o hlasy voličů. Jsou si totiž dobře vědomi skutečnosti, že v době médiokracie vítězí ten, kdo má více billboardů, PR článků v novinách a vícekrát se objeví v televizi.

 A jelikož toto všechno stojí nemalé peníze, objevují se v nabídce ke zvolení ti, co je buď mají, nebo mají někoho, kdo je má a těší se, že jich bude mít víc. Mezi takovými ovšem skutečné státníky hledám marně.

Vít Bárta je tvrdý obchodník a své zkušenosti ze soukromého sektoru dokázal perfektně využít. Využil peníze, marketingové zkušenosti, dokázal strhnout lidi. A dostal hlasy voličů. Vít Bárta ale podle mě také dojel na svou touhu po moci a božský komplex. Věci veřejné jsou přesným důkazem mého tvrzení, že politická strana, má-li mít někdy šanci na úspěch (třeba až za dlouhé roky), nesmí být řízena jako soukromá firma, musí být postavena na idejích. Jedině za takového předpokladu si nemusíte vynucovat loajalitu poslanců smlouvami pod sankcí, neboť jsou pevní ve svém přesvědčení o správnosti jejich postojů, které se pak liší jen v maličkostech, nikoli v základech myšlenky.

Ještě nebyl ukončen ani druhý den posledních voleb do sněmovny a napsal jsem, že po těchto volbách se nic podstatného nezmění. Lidé, kteří se osobně podíleli na všem posledních dvacet let a nikdy nepřijali odpovědnost za neúspěchy, jsou tam dál. A přidal se k nim Vít Bárta, který cestou skvělého marketingového plánu, na jehož naplnění měl i peníze, zasedl vedle nich.  Je mi úplně jedno, jak dopadne on. Je mi jedno, jak dopadne do voleb Bártou předstrčený marketingový nástroj Radek John, tehdejšího času miláček národa. Mrzí mě zcela jiné věci.

Mrzí mě, že řada zejména mladých lidí, ze kterých se rekrutovala převážná část voličů Věcí veřejných, je a bude zklamána - a to mnohdy v situaci, kdy poprvé přišli k volbám a chtěli se upřímně podílet na nějaké politické změně. Mrzí mě, že jsme se díky úspěchu této strany ve volbách opět dostali do patové situace ve sněmovně, neboť vláda, postavená na přeběhlících, která nás pravděpodobně čeká, tu už byla několikrát a všichni víme, jak to dopadlo. Je mi prostě líto opětovně ztraceného času. Je mi líto skepse jejich voličů, kteří se cítí být podvedeni. Je mi líto skutečnosti, že místo proklamovaného vymetení politických nešvarů tam jen zanesli nové. A za to shledávám Víta Bártu a vnitřní praktiky Věcí veřejných přímo odpovědnými, ať už jejich vnitřní rozpory mají jakýkoli základ a budou mít jakýkoli dopad na tuto stranu.

Politici se ze současného stavu zase oklepou. Otázkou zůstává, zda to nezanechá negativní stopy na občanech. To nejhorší, co by se totiž mohlo stát, je možnost, že by se vykašlali nikoli na Věci veřejné, ale na skutečné a opravdové věci veřejné. Takto získaná nechuť lidí podílet se na skutečných věcech veřejných by totiž byla pro Českou republiku daleko horším důsledkem, než případný jepičí život několika politiků.

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/185917/Memento-veci-skutecne-verejne-byly-zneuzity-Vecmi-verejnymi.html