Blíží se konec osmičkového roku a potvrdilo se pravidlo, že osmičky přinášejí našemu národu neštěstí. Po dvaceti letech se dostali opět chybami našich pravicových politiků do řízení země komunisté. Situace je tak vážná a nepřehledná, že ani sami pravicoví politici o ní nechtějí hovořit.

Čekají na výsledky Kongresu ODS jako na Godota. Každý zakuklený do svých problémů. Jedni se bojí, kdy je premiér vyhodí, jiní bojují zase o jeho místo předsedy strany a každý přičítá neúspěch něčemu jinému. Proto jsme se rozhodli zeptat se na to, co si myslí o současné politické situaci, nepolitika, ale člověka nadmíru povolaného, na jehož slova zatím vždy došlo jako na slova bájné Sybilly, generálního ředitele Národní galerie, profesora Milana Knížáka. A pan profesor nezklamal. Jen jsme si říkali, že je škoda, že nemůže jako nečlen ODS kandidovat na jejího předsedu. Rozhodně by někoho jeho formátu do čela potřebovala, aby zamezila, pokud je to ještě vůbec možné, nové národní tragédii – návratu komunismu k moci po příštích volbách. Zde jsou jeho postřehy:

Vadí mi, že jdeme doleva. Speciálně u nás, kdy jsme se tak vehementně postavili v listopadu 1989 proti komunismu, mi spolupráce s komunisty připadá přímo nestoudná. Něco by se nemělo stát.

*     Ale co?

Pokud jde o vládu, je nutné, aby byla zachována kontinuita. Novou vládu by koaliční partneři při jejím sestavování vydírali ještě daleko drastičtěji. ODS nemá tudíž jinou šanci než udržet to, co je. Proto musí být zachován Topolánek jako předseda vlády. Pokud jde o post předsedy ODS, vypadalo to zpočátku jasně, že Topolánek padne. Nyní se zdá, že víc jak polovina členů ODS je pro jeho pokračování. Nejsem si proto zcela jist, že přestane být předsedou.

*     Čemu přičítáte, že ODS prohrála dvoje volby? Myslíte si, jako pan Topolánek, že to bylo kvůli reformám, které dělala vláda, a že se vše vyřeší, když se vyhodí pár ministrů? Co byste dělal na jeho místě Vy?

Nemyslím si, že prohra je kvůli tomu, že vláda dělala reformy, protože ty byly velmi malé. Je to proto, že ODS nezvládla propagaci a strukturu těch reforem. Reformy musejí být jinak strukturovány, musejí jít jinak po sobě, musejí být řádně dokumentovány a propagovány a hlavně musí být razantní. Například Tomáš Julínek je mi velmi sympatický, jeho reformy schvaluji, ale on je neumí vůbec vysvětlit, propagovat a hlavně správně načasovat jejich kroky. Nespokojenost lidí není v tom, že by platili 30 Kč. To je marginální otázka, kterou pouze zneužívá KSČM a primitivní a nemyslící lidé. Julínek neumí srozumitelně vysvětlit, co dělá a proč to dělá, a tlučhubové jako Rath, Paroubek, Hašek a další toho využívají. Totéž platí téměř pro celou ODS.  Neodhadla současnou náladu národa.

*     Ministr Julínek měl ale od Výkonné rady ODS (VR) zakázáno pokračovat, dokud nebude po volbách.

A právě to bylo špatně! Naopak měl dělat reformy dál a razantněji. Nic tak neodradí jako nepevnost postojů. ODS prohrála právě proto, že reformy nebyly dost razantní a důsledné. Jejich voliči očekávali, že reformy vše po socialistech změní a vyčistí, ale ony NIC nezměnily. Vrcholní představitelé ODS se hned po prvních výtkách opozice zalekli a stáhli se do defenzívy. A to je nejhorší co mohli udělat. Vláda nebyla ofenzívní, a proto prohrála.

*     S vládou sice nejsou pravicově cítící občané a tedy voliči ODS nadšeni, ale myslíte, že to byl jediný důvod prohraných voleb? Nevadilo také, že ODS nedělala celostátní kampaň, protože si to hejtmani zakázali?

Samozřejmě, že rozhodnutí hejtmanů bylo velkou chybou. ODS tím vzkázala veřejnosti, že se vnitřně rozpoltila. To u ní nebylo obvyklé. Za Klause to nikdy nezažila. Vždy jí bylo naopak vytýkáno, že je stranou jednoho názoru. A to bylo užitečné. ODS potřebuje silného vůdce s jasnou vizí. Tím, že se znejistila, neuměla ani propagovat reformy. Tím dala najevo, že je slabou stranou a lidé obecně neradi volí slabé strany. Protože se ODS potápěla ve vnitřních problémech, stačila pak v komunální politice okrajové straně ČSSD jen elementární demagogická propagace, aby ji zatlačila do pozadí a propagačním křikem zastínila své vlastní problémy. Byl tam samozřejmě podíl i Vlasty Tlustého, kterému je jedno, jak ODS dopadne, i když mu neupírám pravdu v některých postojích. Například problém církví vidí rozumně.

*    Mnozí představitelé ODS přičítají jako hlavní vinu vnitřního rozpolcení ODS Topolánkův kladný postoj k Lisabonské smlouvě. Tvrdí, že to je pro ně nepřekonatelnou překážkou. Že nemohou zvednout ruku pro její ratifikaci a že polibky Frau Merkel před televizními kamerami den před volbami mu prohrály volby u skalních voličů. Co si o tom myslíte?

S tím souhlasím. Topolánek měl být k EU rezervovanější. Asi se mu zalíbilo jezdit do Bruselu, potkávat evropské manipulátory a cítit se s nimi důležitě. Klaus se také setkal s Merklovou přesně dle protokolu, ale dělal si z ní tak trochu legraci. Topolánek se asi Klausovou suverenitou cítí uražen, a protože je, bohužel, hysterický (cukrovka to asi podtrhuje), dělá někdy zbytečnosti, kterými sám sobě, a samozřejmě i ODS, škodí. Navíc je na něm vidět jak ho problémy sužují, protivníci to vědí a do bolavého místa píchají dál. Je to problematické, otravné, bolí to, ale státníci musí být schopni to překousnout.

*     Kdyby byl na místě předsedy ODS někdo jiný, myslíte, že by se situace uklidnila?

Kdyby nastoupil na místo Topolánka kdokoliv jiný, bylo by asi klidněji, nevládla by taková hysterie. ODS má v pobočkách dobré lidi, kteří však ještě nemohou kandidovat. Navíc by to bez praktické zkušenosti s vládnutím asi nezvládli. Psychiatr Pavel Bém by zvládl tyto problémy asi lépe, věděl by, že některé věci nemůže dělat a naopak, ale nejsem si jist, že by Pavla Béma zvládla členská základna.

*     Co Jan Zahradil?

Zahradil je milý, chytrý a inteligentní. Je ale spíš stacionární, měl by se víc pohybovat nejen mezi členy, ale především na české politické scéně. Obecně to bude mít každý těžké. Bude se od něj očekávat, že situaci rychle změní k lepšímu, ale položme si otázku: dá se ta situace opravdu změnit?

*     Dá. Teď je ve VR animozita mezi všemi a nikdo nevěří nikomu, nikdo nechce ani pípnout před sjezdem. Takové napětí a strach jsem tam nikdy necítila. Kdyby tam nastoupil někdo klidný, jako například ten stacionární Zahradil, rozhodně by to uklidnilo situaci a na voliče by působil zase tou starou Klausovskou noblesou.

Je pravda, že by to chtělo někoho z vnějšku a také z Prahy, kterou Topolánek z nepochopitelných důvodů úplně vytlačil z politiky. Sjezd je ale až za měsíc. Jestli bude ODS měsíc mlčet, ztratí u lidí hrozně moc. Od první chvíle měla demonstrovat sílu a jednotu a hlavně odhodlání. Zatím dává najevo slabost, a to buduje ještě větší problém, než nevyhrané volby. Zůstává zatlačena do defenzívy a velmi obtížně se bude lepit dohromady. A to lidé nevidí rádi.

*    Poradce prezidenta republiky Tomáš Haas napsal, že ODS neexistuje, neboť je zde 15 různých ODS. Máte také ten pocit?

Není to tak úplně pravda. Některé kraje se staví za Béma neboli za Prahu, jiné za Topolánka a takové jednání je v politické straně před vnitřními volbami normální. Ale ODS je nejednotná v jiných oblastech a proto to, co dělá po volbách, je možná ještě horší než to před volbami.

*    Co byste dělal nyní Vy, být předsedou Topolánkem? Kde byste hledal největší chybu v kampani?

Především bych se choval jinak před volbami. Hledání zajímavých hesel typu „Evropě to osladíme“ bylo k ničemu, byly to nic neřešící vtipy za velké peníze. Navíc to znělo falešně od člověka, který až doteď dával najevo, že má zájem ratifikovat Lisabonskou smlouvu. Je nutné dát voličům jasně najevo, že víme, co máme dělat a jaké na to máme řešení. A především, že to budeme důsledně prosazovat, ať se to líbí nebo ne. Musíme lidi přesvědčit, že má naše řešení smysl. To se nedělo. ODS kličkovala. Vždy se pod každým nárazem opozice zachvěla a odsunula malinko na druhou stranu. Nebyla jako strana stabilní. Strana se může mýlit, může udělat i hloupost, ale musí stát pevně a dávat najevo, že ví, proč to dělá. Před volbami rozhodně na místě nestála, třásla se, a co hůř, třese se po volbách ještě víc. To je strašně špatné. Strana, která se třese, nemůže vyhrát. Může se mýlit, ale nesmí uhýbat, dávat najevo strach a nejistotu. Reformy měla dobře připravené, přesto z nich takřka nic neudělala. A právě proto ODS prohrála. Její voliči chtěli víc. Topolánek všem stranám ustupoval a stejně prohrál volby. Snad se poučil a bude nyní neústupnější. Snad si už konečně uvědomil, že strana musí vystupovat hrdě a stabilně a že strana musí stát za tím, co chce a co slíbí před volbami.

*     On ale byl vydírán koaličními partnery…

Nejenom, že se nechával tlačit koalicí, ale on se nechával tlačit i opozicí. Místo, aby proti opozici tvrdě vyjel a řekl NIKDY! NIKDY! NIKDY! a ještě stokrát NIKDY! vůbec se nebránil. Považuji ho za čestného a inteligentního člověka, ale bohužel hysterie a nestabilita postojů ho jako lídra diskvalifikuje. Opakuji. Strana, která je v defenzívě, nemůže vyhrát. Voličská masa se, bohužel, nechává ráda manipulovat. Vyhrát může i trouba, ale musí být zapálen pro svou představu a neustupovat. Slabocha vždy národy smetou.

*    Takže Jiří Paroubek má naději na úspěch?

Paroubek naštěstí nemůže národ okouzlit, protože žádnou vizi nemá. Jen znejišťuje své protivníky, teď tedy ODS, protože je třepotavá, ale nic víc. Kdyby se vzchopila, vyhraje nad ním.

*     Mnozí říkají, že průšvih ODS nastal již před volbami do Parlamentu, protože nejen nemluvila s lidmi, ale naopak je urážela tím, že jezdila v krajích a oblastech jen na přednášky pro vybrané publikum.

Obávám se, že hlavní bylo to, že ODS podcenila veřejnou masáž. Myslela, že si lidé sami odvodí, jak jsou její reformy užitečné a nezbytné. Bohužel, lidé se většinou nenamáhají. Musíte jim to nacpat do hlav heverem. A to členové ODS prošvihli. Rezignovali na sílu. Proč myslíte, že vyhrál Obama? Byl strašně mělký, nikdy neřekl nic, co by i ten nejhloupější nepochopil. A pořád byl viděn. Pak je jedno, co vlastně říká.

*     Když už jste připomněl Obamu, politická scéna se nezměnila jenom u nás. Co říkáte obecně na volbu Obamy presidentem USA?

Doufal jsem, že se Amerika rozhodne pro Mc Caina. Byl mi sympatičtější, jasnější a dokonce mi byla sympatická i ta jeho aljašská dáma. Bohužel se ukázalo, že barevná Amerika zvolila Obamu. Pozitivní je, že může být prezidentem USA člověk jiné pleti. Na druhé straně Obama je velmi povrchní. To, co hlásá, mně vrcholně neuspokojuje. To, že byl zvolen, svědčí o tom, že ve volbách šlo voličům o rasový problém spíše, než o prosperitu Ameriky. Konečně o tom vypovídaly i záběry z černošských měst, kde byl Obama velmi oslavován. Tamní lidé nechodili dříve volit, ale tentokrát šli. Chápali volby jako antisegregační čin, nepřemýšleli nad politickou změnou, kterou nabízel. Chápali volbu Obamy jako završení antisegregačního procesu. Barevnost Obamy okouzlila intelektuály i menšiny. Vztahy mezi menšinami sice dobré nejsou, ale semkly se proti bílým. Berou barevného prezidenta jako své vítězství. A navíc Obamova kampaň byla strašně drahá a to je neblahé znamení, zvlášť v současné době.

*     Obraťme list. Stojíte v čele Národní kulturní instituce nejen nyní, ale již za předchozích vlád. Můžete porovnat, jaký je vztah vlády ke kultuře dříve a nyní?

Slova vláda a kultura nejdou nikdy dohromady. Odmyslím-li Jandáka, který byl pro resort kultury úplnou tragédií, je vztah dnešní vlády ke kultuře horší. Jdeme předsedat EU, všechny předchozí předsedající země měly za tím účelem nachystané kulturní projekty. My nevygenerovali žádný, nebo zcela banální. Z Francie přišla přání, abychom dali dohromady společné projekty jako symbol spolupráce. Vláda to schválila teprve před měsícem, ale Francie samozřejmě a správně řekla, že už je pozdě.

Dalším  velkým  problémem je, získat peníze na nákup děl z restitucí. Jde přitom jen o desítky milionů což je v rámci státního rozpočtu směšná částka. Pokud je neodkoupíme, prodají restituenti díla kdoví komu a stát přijde o kulturní bohatství, které nelze nahradit.  S penězi na kulturu to bylo vždycky zlé, ale kulturní program této vlády je spíše horší, rozhodně není lepší než dříve. Nechci tím vinit ministra kultury, vláda jako taková nemá ve svém programu záchranu a podporu našeho kulturního dědictví a přitom je to to jediné, co má v dnešním světě skutečnou hodnotu.

*     Přesto ale Národní galerie nakupuje obrazy, buduje paláce, pořádá náročné a krásné výstavy a doprovodné programy. Na to přece musíte dostávat dostatek peněz, nebo se mýlím?

Mýlíte a to značně. Náš rozpočet se nezvětšuje. Peníze získáváme od soukromých sponzorů. Jsem opravdu hrdý, že se nám povedlo získat masivní sponzory. Můžeme nakoupit akvizice, které bychom jinak koupit nemohli. To, že NG má asi nejvíce silných sponzorů ze všech kulturních institucí, pokládám za velký úspěch a jsem jim za to velmi vděčný.

*     Restituenti ale mezi ně zřejmě nepatří. Nebo někteří dali své obrazy do galerie zdarma?

Restituenti jsou vesměs již třetí generací majitelů a ta je vždy nelítostná. Děda obrazy nasbírá, otec ctí jeho památku a vnuci k tomu již nemají vztah žádný a rozprodají to. Občas se ozvou lidé z venku, jako například Anna Baruch z Chicaga, která nám věnovala velkou část svých sbírek světového a českého umění. Většinou restituenti chtějí jen peníze a to hned. My je ale hned nemáme, musíme o ně žádat vládu, a ta je uvolňuje postupně, pokud vůbec.

*     Kdybyste byl ministrem, co byste pro kulturu dělal?

Rozpustil bych Ministerstvo kultury.

*     To říkal již kdysi Pavel Tigrid. Asi to ale nebude tak jednoduché a navíc by pak kultura nedostala vůbec nic…

On ale pro to rozpuštění nic neudělal. Musíte ministerstvo k rozpuštění připravit. Nakonec by stačilo zřídit jen odbor na Ministerstvu financí, který by peníze rozděloval podle daného klíče kulturním institucím, a ty by se o ně staraly samy. Proúčtovaly a zodpovídaly by za ně. Ostatní odbory, jako jsou například odbor muzeí a galerií, odbor památkové péče, odbor investic, atp. bych zrušil. Jejich činnost stejně paralelně dělají samotné kulturní organizace, zdvojení nemá smysl a vede jen k rozdrobení odpovědnosti.

*     A jak byste to provedl s církvemi?

Provedl bych zásadní odluku církví od státu. Vrátil bych jim všechen majetek a nechal bych je s ním hospodařit, když jej tak zuřivě chtějí. Navíc dnes jsou církve slabé, nepracují zdaleka tolik jako v minulosti a proto nepotřebují tolik prostředků jako dřív. A pokud jde o opravy památek, ať se obracejí na stát jako každý jiný subjekt. Vím, že nevýdělečné kostely církve nechtějí. Nejraději by byly, aby se o památky staral stát a církve dostaly jen výnosné věci jako např. lesy, kláštery a lukrativní památky. Mluvím hlavně o katolické církvi. Kardinál Vlk je víc obchodník než kněz a s duchovním světem má, podle mne, jen málo společného. Církev ztratila kredit. Honbou za majetkem prošustrovala porevoluční nadšení lidí pro ni.

*     Říkal jste, že NG nakupuje restituované obrazy. A co obrazy současných autorů? Poskytuje vláda výtvarným umělcům nějaké granty, jako například hercům?

Jsem proti grantům na současné umění obecně. Zmínila jste oblast divadel. Byl jsem členem grantové komise Magistrátu. V Praze je cca 300 divadel a všechny chtějí od státu peníze na provoz. Herci přitom hrají v seriálech, z výdělku si stavějí luxusní domy a jezdí na atraktivní dovolené. Ať investují vydělané peníze do divadelního umění, když je chtějí provozovat. Mnoho velmi nadaných výtvarných umělců se po skončení vysoké školy živí hlídáním, prodáváním, učením v kurzech, atp. Nestěžují si, pokládají to za normální a kvalitu jejich umělecké práce to nesnižuje. Klidně bych nechal proto vše v kultuře vývoji. Kultura by tak prošla vnitřní kultivací a zůstali by v ní jen lidé vnitřně zapálení pro věc umění. Dotacemi a granty se z ní stává součást zábavního průmyslu. To je chyba. Snažím se to vysvětlovat. Ale nikdo to nechce slyšet. Ale NG nakupuje současné umění pravidelně. Založila spolu s Pavlem Dostálem, "fond nejmladších" a získává i dary od sponzorů, např. od nadace manželů Jelínkovových ze Švýcarska či peníze od fa Synot.

*     Podle jakého klíče nakupuje NG obrazy od současných umělců?

Subjektivního, jiný neexistuje. V porotě jsou lidé, kteří se celý život v umění pohybují, mají zkušenost a vybírají. Všude na světě je to subjektivní, jinak to nejde. Nemyslím si, že vše co získáme, bude mít po letech smysl, ale bude to v každém případě dokument doby. I to je funkce Národní galerie.

*    Co se teď v umění děje ve světě?

Situace je nevýrazná. Byl jsem nedávno v Paříži na schůzi ředitelů velkých světových muzeí. Řada výstav, které jsem tam zhlédl, byla vágní, člověk si nezapamatoval jedinou věc. Samé tzv. módní trendy.

*    Nemáte pocit, že na těchto výstavách mnohdy kvantita převyšuje kvalitu? Že jsou umělci nyní majetkem kurátorů, kteří dělají výstavy na daná témata, a individualita uměleckých děl v nich mizí, protože se stávají jen součástí projektů?

Je to tak. Výstavu k tématu připraví kurátoři a o umělcích se často ani nehovoří.

*     Kam byste zařadil sám sebe jako umělce?

Jsem umělec na konci moderny. To je ale celá moje generace.

*     Znáte možná v umění všechno. Ale co to všechno znamená? Myslím, že mnohý umělec vystavující na současných výstavách by nedokázal namalovat člověka. Což by se dříve nestalo. Podobně jako v současnosti mnozí odborníci na polymery neznají základy obecné chemie. Když je ale neznají, dělají elementární chyby ve speciálních problémech polymerů.

Je pravda, že namalovat reálného člověka dnes neumí 90% vystavujících umělců, zatímco Leonardo obsáhl veškerou vzdělanost své doby. Dnes jsou znalosti tak široké, že existují inženýři jediného šroubu, poněvadž už taková specializace je tak obtížná, že zabere celý profesní život. A to vybízí řadu lidí k nestandardním "amatérským" krokům, možná dokonce skokům.

*     S tím souhlasím. Nestandardní myšlení ať vědců či umělců vede k pokroku lidstva. Které století podle Vás k tomuto rozvoji nejvíce přispělo?

19 století. Dovolilo si do té doby nepředstavitelné, naprosto bláznivé věci. Bylo to století, které naší dobu otevřelo dokořán. Proto pak přišly velké války, svět to nemohl unést. Chystáme nyní v NG expozici umění přelomu 19. a 20 století“ a jako doplněk budeme vystavovat zbraně, které minulé století  zdokonalilo ve velmi funkční stroje na zabíjení. Mají v sobě utilitární funkční krásu a ukazují nám jinou, bohužel také reálnou tvář
http://www.fragmenty.cz/iy371.htm