Po delší době jsem se opět odhodlala sledovat OVM.  Prima udělala moc dobře, že poskytla divákům a moderátorovi Partie prázdniny od české politiky a nasadila v tomto předpoledním čase divácky stále vděčný seriál MASH.

Václav Moravec se na dovolenou (kolik let již vlastně?) jistě nechystá.  Co kdyby na jeho moderátorské umění diváci během prázdnin zapomněli, že?

Přestože jsem mohla být dostatečně odpočatá delší přestávkou, vydržela jsem pouhou první hodinu tohoto stále nudnějšího pořadu. Vadily mi nejen hloupé a povrchní dotazy Moravce a jeho žoviální titulování expremiéra Zemana coby „důchodce z Vysočiny“, ale také odpovědi dvou bývalých premiérů, kterými hodnotili současnou vládu a prováděné reformy, přestože každý z nich nese na současném marasmu svůj díl viny.

Expremiér Fischer pochopitelně menší než Miloš Zeman, ale ani tak „oblíbený expremiér „ se nemůže vyvinit zcela. Právě on mohl za rok a půl nesvázán ideologií „partajních sekretariátů“ (jak se dnes s oblibou vyjadřuje téměř každý bývalý odložený politik, Zemana nevyjímaje) dělat politiku v zájmu občanů a zastavit zadlužování země. Nestalo se, jak si ještě všichni dobře pamatujeme. I on podlehl populismu a dělal ústupky, které  dluhový ciferník zběsile roztáčely. Mediální přízeň a nulová politická odpovědnost je výslednicí toho, že se z  úřednička s klotovými rukávy během několika měsíců proměnil v ambiciózního politika pomýšlejícího dokonce na post prezidenta.

Miloš Zeman je jiná kategorie. Už léta docela úspěšně předstírá svou spokojenost v důchodcovské roli. Pohybuji se v politice už pěkně dlouhou řádku let, abych mohla s určitostí konstatovat, že spokojený nemůže být s touto roli žádný politik, který jednou ochutnal moc. Zeman díky své inteligenci umí pouze lépe, než jiní s podobným osudem, zastřít tu touhu k návratu.  Jednou nohou na Vysočině, druhou však stále opatrně sonduje terén, aby se jeho „chcete mě“ dostatečně uhnízdilo v myslích voličů. Dost možná, že se mu podaří i dostatečný počet lidí o své nepostrádatelnosti v roli prezidenta přesvědčit.
 
Já ovšem mám paměť, a přestože bych v jeho dnešních stescích o odborné nekompetentnosti současných ministrů mohla najít i notu se kterou bych krátce souzněla, nezapomínám ani na působení členů jeho vlády. Nevím, jakou odbornost prokázal ministr Eduard Zeman, kromě prošustrovaných miliard za internet do škol, nebo skvělý ministr vnitra jeho vlády Stanislav Gross? Byl snad tím vysoce erudovaným ministrem pan Mertlík, Lachnit,  Tvrdík, Kužvart, nebo dokonce ministr financí Ivo Svoboda, který se jistý čas na slunce díval zpoza mříží?  Ve své  knize  Jak jsem chyboval v politice některé své kolegy sice jako svůj chybný politický úsudek uvádí, a to i s nechutnými pikantnostmi, jeho výčet ale rozhodně není úplný. Nesvědčí ani tolik o jeho chybách jako o tom, koho nesnášel. O jeho skutečných chybách v politice by vznikla kniha mnohem obsáhlejší a obsahovala by právě chyby, které jsou základem současného marasmu a  které dnes musí řešit současná naprosto „nemožná a nekompetentní“  vláda.
 
Víte, ještě více než současná hospodářská situace a hádky v koalici, mě znechucují politici, kteří si idealizují období své slávy a kteří spoléhají na to, že lidé nemají vůbec žádnou paměť. Naposledy jsem se téměř k nepříčetnosti rozčílila na konferenci s podtitulem  „ Kam kráčí ODS“. O tom, kam kráčí ODS jsem se nedověděla nic, zato si tam skupina příznivců Václava Klause v ODS (k nerozlišení od  kavárenských žvanilů nenáviděné pravdy - lásky) dvě hodiny  idealizovala dobu jeho předsedání.  Ten nářek nad současnou ODS a výčet, co všechno je dnes špatně a co se za Klause opravdu, ale opravdu nedělo, byl směšný, a věřit by mu mohl jen člověk, který snad do ODS přišel v roce 2008. Všechno se dělo i tehdy, všechny problémy, které má ODS dnes, všechno už tady bylo. Je to neustálý proces a vytoužený klid nebude nikdy. Vždy budou přicházet noví lidé s novými myšlenkami, selháváním jednotlivců i s ideami něco změnit. A vždy bude platit, že ta jedinečná občanská pravicová strana, kterou Václav Klaus založil, bude silná jenom tehdy, až si všichni uvědomí, že ke své síle ODS potřebuje ne jenom Klause, nebo Macha, ale také Topolánka, Tluchoře , Němcovou , Nečase ……
  
Ale aby tomu tak bylo, to se budou muset,  ti kteří z politiky žijí, kousnout do zadku a veřejné zájmy povýšit nad své osobní ambice a osobní antipatie. Dříve, než je voliči nahází do Vltavy, což by pravděpodobně uspokojilo politoložku Dvořákovou, pro občany by to však znamenalo návrat před rok 0. Tím myslím rok 1989.

http://virtually.cz/journal/?q=node/3610