Polemika s názorem premiéra Mirka Topolánka i některých členů kabinetu na ústavní roli prezidenta Václava Klause

Právo zveřejnilo 20.8.2008 slova jednoho z členů Topolánkova kabinetu, citovaná dle serveru Novinky.cz: "Pan prezident překročil opět … hranici mezi mandátem, který má jako politik a ústavní činitel, a rolí intelektuála, kritika..." Včetně dovětku o přesvědčení pana ministra, „že Klaus svou pozici předem s nikým z vlády nekoordinoval“.

Protože pan ministr musí mít i ústavu tak říkajíc „v malíčku“, jelikož takový pán se nedá, řečeno se Švejkem (na str. 17, vydání z r.1953) „nahradit nějakým pitomou“, otevřel jsem si jako ústavní právník Ústavu našeho Česka. Abych zapátral, čeho velezrádného se ten Klaus zase dopustil. A hned v článku 63 jsem v odstavci prvém narazil na výčet pravomocí prezidenta v zahraničněpolitické sféře státu.

„Prezident republiky…

   a)     zastupuje stát navenek,
   b)     sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
   c)     je vrchním velitelem ozbrojených sil,
   d)      přijímá vedoucí zastupitelských misí,
   d)     pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.
Ani já, a samozřejmě laskavý čtenář rovněž, v uvedeném textu nenalezneme jeho povinnost „svou pozici předem s někým z vlády koordinovat“. Naopak, pravomoc popsaná v druhé větě bodu d)prezidenta uvádí v pozici činitele, který – samozřejmě v rámci jen této vymezené působnosti! – může fakticky úkolovat vládu. Včetně pana ministra.

Pokud jde o zmíněnou „koordinaci“, tak bych panu ministrovi doporučil nahlédnout do ustanovení článku 64, odst. 2, cit.:

„Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.“

Jistě, podle článku 67, odst. 1 je vláda vrcholným orgánem výkonné moci. Ale marná sláva, z této dikce nevyplývá, že by si měl prezident ze schůzí vlády pilně odnášet její návody, jak zastupovat stát navenek, s kým sjednat kdejakou smlouvu, anebo co činit jako vrchní velitel armády.

A nyní k tomu údajnému prezidentovu „překročení mandátu ústavního činitele.“ Český prezident zaujal jako hlava státu postoj ke konkrétní zahraničně politické události. Ať už je obsah jeho postoje jakýkoliv, nejedná se však o „rozhodnutí prezidenta republiky“. Jenž podle odstavce třetího, článku 63 Ústavy se také, pane ministře, nekoordinuje s vládou. Ale vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Neboť podle čtvrtého odstavce za něho odpovídá vláda. A jejímž jste, pane ministře reprezentativním vzorkem.

Zatímco postoj českého prezidenta je ve vztahu k zárodku preemptivní války, do které nás rozhodnutí Vaší vlády fatálně zatahují, vzorkem mínění českého národa. A zaplať Bůh nás od té vaší vlády před světem distancuje…

JUDr. PhDr. Jaroslav Kuba, CSc. vyučuje předměty Stavební a bytové právo, Ústavní právo a státověda na katedře veřejné správy Právnické fakulty v Plzni, působí jako samostatný advokát. Byl členem konzultativního týmu právníků prezidenta Václava Klause.