Může být podvodník předsedou Ústavního soudu? Ano, může. V době, kdy byl Pavel Rychetský jmenován předsedou Ústavního soudu se o jeho angažmá v kauze televize TV3 nic nevědělo.

 Vše vyšlo najevo až před londýnským arbitrážním tribunálem v roce 2008. Všechny tyto skutečnosti jsem následně zveřejnil na tiskové konferenci (záznam ZDE). Česká televize si to celé natočila, leč neodvysílala z toho ani vteřinu. Nenašel se ani jeden novinář, který by o tom napsal. Jeden významný právník mi k tomu následně napsal: Quod licet Jovi, non licet bovi. Co je povoleno bohovi, není povoleno volovi.

Opravdu si tu chceme pěstovat kategorii novodobých bohů, kteří mohou všechno? Aktuálně se rovněž nabízí otázka: Jakým způsobem senátoři prověřují minulost navržených kandidátů na soudce Ústavního soudu? Evidentně dost lajdáckým a každopádně poněkud selektivním.

Nyní chce prezident republiky Pavla Rychetského znovu jmenovat nejen soudcem Ústavního soudu, ale opět i jeho předsedou. Všechna následující fakta jsou známa ministerstvu financí, v jehož archivu se rovněž nachází nález londýnského arbitrážního tribunálu ve věci EMV vers. Česká republika. Svědecky mohou věc potvrdit všichni svědci, kteří tehdy v Londýně spolu se mnou vystupovali (bývalý poslanec ČSSD a někdejší vedoucí úřadu RRTV Miloslav Kučera, bývalý předseda Rady ČTÚ David Stádník, bývalý člen RRTV a následně národní koordinátor televizní digitalizace Zdeněk Duspiva), právní zástupci České republiky z advokátní kanceláře Linklaters i příslušní pracovníci ministerstva financí.

Příklady táhnou. A tak když se americkému miliardáři Ronaldu Lauderovi a jeho společnosti CME podařilo obrat české daňové poplatníky o více než 10 miliard korun, napadlo i další televizní vykuky, že by si podobným způsobem mohli namastit kapsu. Tak se zrodila arbitráž ve věci TV3. Chlapci byli z trochu levnějšího kraje a chtěli z našich kapes jenom miliardy dvě. I to je docela tučná sumička.

K tomu, aby byl někdo obrán, jsou vždy potřeba dva. Jeden, co ty peníze chce, a druhý, co se obrat nechá. V případě televize Nova se na Ronalda Laudera usmálo štěstí v podobě vlády ČSSD. Špidlův kabinet s proradným ministrem financí Bohuslavem Sobotkou, quislingy Cyrilem Svobodou a Janem Mládkem či mstivým popletou Pavlem Dostálem se obrat chtěl nechat. Máme na výběr, zda za prohrou v neprohratelné arbitráži byl jen absolutní amatérismus tehdejší vlády či zda šlo o věrolomnost mnohem větší, totiž o řízený proces, respektive obchod ve smyslu: Lauderovi peníze, sociálním demokratům a jejich tehdejším lidoveckým a unionistickým spojencům politický užitek. Autor těchto řádků se od prvopočátku a navíc s hlubokou znalostí věci kloní k druhé variantě. 

V arbitrážích ve věci TV Nova jsem osobně nijak nefiguroval, v arbitráži ve věci TV3 ano. Vystupoval jsem v ní coby hlavní svědek České republiky, což konkrétně znamenalo, že před londýnským arbitrážním dvorem jsem byl podroben dvoudennímu křížovému výslechu. Že jsem zde beze zbytku obhájil postupy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a potažmo i České republiky je teď ale vedlejší. V Londýně totiž vyplula na světlo boží ještě jedna věc. A nutno dodat, že zástupci České republiky dlouho váhali, zda tento důkaz použít. Proč? Protože ten důkaz se sice ukázal být velmi účinný, zároveň si ovšem ctihodní arbitři na čele s dvojctihodným lordem Mastelem museli myslet, že my, totiž Česká republika, jsme banda idiotů.

Z předložených důkazů vyplynulo, že vykutálení manažeři TV3 nezákonným způsobem intrikovali proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) ve spolupráci se státními úředníky. Co si pod tím představit? Svůj postup proti vysílací radě koordinovali s vládními orgány. Dopisy z úřadu vlády určené Radě pro vysílání měli manažeři TV3 k dispozici dřív než samotná rada, ba dokonce měli vliv i na jejich obsah. Rozuměj: úřad vlády dusil Radu pro vysílání dle zadání soukromé firmy. Leč nedosti na tom. Člen legislativní rady vlády napsal za peníze TV3 cinknutý právní posudek s evidentně nesmyslným právním názorem, který šel ve sporu s Radou pro vysílání plně na ruku soukromé firmě, a místopředseda vlády tenhle kšeftík svého podřízeného následně přikryl svým dopisem Radě pro vysílání. I jemu ovšem ruku vedli spřátelení manažeři z TV3. Tohle všechno arbitři vyčetli z korespondence, respektive datování faxů, které dostali do rukou jako důkazní materiál.

Ten místopředseda vlády se jmenoval Pavel Rychetský. Svědectví před arbitrážním tribunálem odmítl. Prý se na nic již nepamatuje. Obhájit vlastní skutky a pochybná právní stanoviska, která vedla k denunciaci členů Rady pro vysílání, se mu nechtělo. Nebo se snad bál?

Suma sumárum: Je to docela zábavný paradox. Jedním z důvodů, proč Česká republika arbitráž ve věci TV3 vyhrála, jsou podvodné praktiky tehdejšího místopředsedy vlády Pavla Rychetského, které ovšem byly arbitrážním tribunálem přičteny k tíži nikoli České republiky, nýbrž vykutálených manažerů TV3.

www.petrstepanek.cz