Bylo by to docela úsměvné, kdyby se nad tím nechtělo plakat. Totiž nad návrhem směrnice, kterou schválila Evropská komise pohoršující se nad „nedostatečným“ počtem žen ve vedení podniků.

Pravda, o „tolik“ zase nejde. Plánované kvóty pro zastoupení žen se mají týkat jen nevýkonných členů řídících orgánů u velkých společností obchodovaných na burze. Takže by se to suma sumárum mělo týkat asi 5 tisíc podniků v celé EU.  Ovšem vzpomínáte si na jezinky? Nejdřív strčily mezi dveře dva prstíčky. Pak celou ruku. A pak už byl Budulínek… v háji.

Možná by se nad feministickými snahami komisařky pro spravedlnost Viviane Redingové, která směrnici předložila, dalo s úsměvem mávnout rukou s tím, že směrnice pro tak relativně malý počet firem vlastně nikomu neublíží. Jenomže lidé jsou tvorové nadmíru přizpůsobiví a mají sklon náramně rychle zapomínat. Třeba zapomínat, co je normální. Nemám pochyb, že pokud tenhle paskvil projde, do pár let si na něj zvykneme. A z pěti tisíc firem kótovaných na burze se stane – ani nebudeme vědět jak – firma každá. A to už bude hodně k pláči.

Totiž k pláči je to, že vůbec někoho může napadnout, že ženy potřebují jakoukoliv pomoc. A říkám to s plným vědomím toho, že až příště vystrčím nos na ulici, hrozí mi zasypání rajčaty vrženými některými militantními českými feministkami.

Můžeme se na to dívat ze dvou pohledů. A shodou okolností mohu posoudit oba.

Totiž můžeme se na to dívat pohledem zaměstnavatele, investora, vlastníka, nebo chcete-li akcionáře firmy. Vlastníkům firmy jde o jediné: O zisk. O efektivní fungování firmy. A je jim buřt, jak toho dosáhnou. Když firmu k zisku dovede muž, bude do jejího čela postaven muž. Když ji k zisku dovede vodník, povede ji vodník. Když firmu k prosperitě dovede žena, bude do jejího čela postavena žena. Ještě jsem nepotkala devianta (i když nevylučuji, že určitý vzorek příslušných deviantů se ve společnosti pohybuje), který by vlastnil firmu, věděl, že nejlépe ji povede a investované peníze mu zhodnotí Anička Šikulínová, ale z trucu jmenoval ředitelem Frantu Mamlase.

Když se nad tím zamyslíme hlouběji, vlastně musíme dojít k absurdnímu závěru. Volí-li si firmy přirozeně do svého čela nejvhodnější možné vedení a nutí-li je někdo volit si vedení jiné, tedy nikoliv nejvhodnější možné, pak je vlastně nutí fungovat nikoliv nejefektivněji. Dosahovat menšího zisku. Vyrábět méně. Dávat práci menšímu množství lidí. Zpomalovat tím celou ekonomiku. Tedy nás všechny.

Budiž. Paní Redingová zjevně trochu plave ve všech makroekonomických souvislostech, anebo si myslí, že 5 tisíc firem je jako nic. Ale je tu ještě druhý pohled. Totiž dost možná by vlastníci firem docházeli častěji k názoru, že nejlepší volbou pro vedení je žena, pokud by ovšem měli schopných žen dostatek na výběr. Kdyby se jich dostatek o šéfování ucházel. A teprve teď jsme u jádra pudla.

Když žena daruje život, změní ji to. Ne viditelně, ale uvnitř. Uvědomí si, proč existuje. Uvědomí si, že se rodíme proto, abychom se dál množili. Abychom jako lidstvo zachovávali svou existenci. Z celé škály pocitů, které je člověk schopen cítit (pro vědátory: nejsilnější ze škály chemických procesů vesměs hormonálního původu, chcete-li méně patosu) – je svým způsobem nejpodstatnější a tudíž také nejsilnější vztah matky k jejímu dítěti. A to proto, že je to cit zajišťující trvání života. Bez něho by dítě nepřežilo a nevyrostlo. Lidstvo by nepokračovalo.

Co je proti takovému zázraku zrození potěšení z peněz? Co je proti němu uspokojení z moci? Ze společenského postavení?

Taková žena, která darovala jiné bytosti duši, se horko těžko dokáže nadchnout pro něco tak mrzkého a nepodstatného jako je šéfování jedné z 5 tisíc akciovek kótovaných na burze.

Možná se nadchnout dokáže; ale bude to pro ni až na druhém místě.

Anebo možná se nadchnout dokáže a bude to pro ni i na místě prvním – ale kolik takových nadšených a současně i schopných žen bude? Řeknu vám to naprosto přesně: Přesně tolik, kolik jich je už dneska ve vedení oněch pěti tisíc evropských akciovek.

Ne ženy, to muži jsou novou směrnicí diskriminováni!

(Howgh, domluvila jsem – já, ředitelka jedné finanční společnosti.)

http://sichtarova.blog.idnes.cz/c/305564/Muzi-jsou-diskriminovani.html