V pátek v LN napsali článek, jakoby oni byli jediní, kdo v Brně zachraňují historii. Zapomínají, že archeologická pracoviště jsou třeba ještě při Muzeu na Špilberku, v Moravském zemském, při Ústavu AV . Co mne však jako nové  zaujalo, je popis idylické spolupráce s Magistrátem. Jelikož mi není známo, že na uvedené práce bylo vypsáno nějaké výběrové řízení, budu se muset na toto pozeptat. A proč mlčí areologové z ostatních institucí?
Druhou perličkou je pak podezírání investorů z nějakých nekalých praktik. Jak jsem popsal, nekalé praktiky se spíš vyskytují na druhé straně.

 Ve stylu potrefená husa nejvíce kejhá, jsem dostal tento mail:

 Vážený pane,
 přečetl jsem si si snůšku lží a nehorázností na Vašich webových stránkách, které se týkají provádění záchranných výzkumů v Brně a mé osoby; překvapuje mě, že se tak může vyjadřovat vrcholný
( ??) politik města Brna.  Záchrana archeologických památek, kterou na soudobé evropské úrovni obecně prospěšná společnost Archaia Brno provádí a s jejímiž výsledky  mj. propaguje Brno publikacích i na domácích a zahraničních  vědeckých konferencích, patří k evropské civilizaci a zavázali jsme se k ní mj. tzv. maltskou konvencí. S přesvědčením, že jde o nezbytnost, věnoval jsem se záchranným výzkumům v Brně již od r. 1983 a v současnosti komě publikační činnosti přednáším o archeologii středověkých městn a dvou univerzitách.  Doufám nicméně, že věc lze lépe
osvětlit osobním setkáním, nejlépe na půdě naší  "soukromé firmy". Její zaměstnanci včetně mě, nejsou žádnou chobotnicí, věnují se své práci s nadšením za minimální plat.

A zde zmíněný dojemný článek :
Obagrování historie
Zdroj: Lidové noviny - Brno 13.7.2007

Autor: DAVID MERTA archeolog, Archaia Brno

Nejstarším brněnským archeologem byl patrně opat augustiniánského kláštera u svatého Tomáše Jeroným Havra, který ve své kronice popisuje nálezy odkryté takřka před 250 lety při výstavbě nového kláštera. Tehdy nemuseli dělit investory na hodné a nehodné, na ty, kteří vycházejí archeologům vstříc a na ty, kteří je berou jako obtížný hmyz.

Od té doby ale archeologie i Brno samotné ušly notný kus cesty. Už nejde jen o náhodné nálezy jako v dobách augustiniánského opata, nyní se Brno z pohledu městské archeologie řadí k evropské extra třídě. Tím spíš zaskočí okolnosti nynější stavby hotelu vedle Galerie Vaňkovka. Od středověku se tam nacházelo předměstí Brna, místo cenné pro mapování naší vlastní historie. Dnes je jedna jeho čtvrtina nenávratně zničena. A v tomto případě je takřka od začátku všechno špatně. Při pokusech o řešení se ukazuje bezradnost a dokonce bezbrannost institucí památkové péče, a to zvláště ve chvíli, kdy se investor zadrhne. Není možné, a už vůbec ne etické, zahajovat záchranný archeologický výzkum v momentě, kdy už není takřka co zachraňovat a mají se pouze zakrýt pochybení. Nelze uzavírat dohodu s někým, jehož chování se vymyká obecně přijímaným normám a vy se snažíte podnikat kroky k nápravě, tedy vlastně proti němu.

Jaký je to rozdíl ve srovnání s v poslední době idylickou spoluprácí s brněnským magistrátem, respektive s jeho pochopením, a vytvořením prostoru pro archeologické výzkumy při rekonstrukci ulic a náměstí. Přiznejme, že i tomu předcházelo období podezírání, dokonce oboustranného - ale nyní to vše funguje. Jako další příkladné můžeme uvést výzkumy při výstavbě Obchodní galerie Velký špalíček nebo obchodního domu Zara na České, bytového domu na Spálené... Výsledky těchto výzkumů ukazuje ostatně i výstava v Urbancentru na Staré radnici.

Městská archeologie je vždy spojena se stavební činností. Výzkumy, chcete-li vykopávky, probíhají, v lepším případě, než stavba začne, v horším v jejím průběhu a v nejhorším, když už je stavba takřka, nebo zcela dokončena. Měli jsme a máme tu čest se potkávat se všemi zmíněnými případy. Na tom, jak zdárně či nezdárně výzkumy probíhají, se podílí více skutečností. V horším případě je to liknavý, případně alibistický postup úředníků, jindy památkářů, nebo dokonce i nás archeologů v terénu.

Asi nejdůležitějším se však ukazuje postoj investora. Podstatnou roli sehrává nedorozumění, nepoučenost, hloupost a přezíravost. Některé archeology dokonce podezírají z praktik, na které jsou snad oni sami zvyklí.

Archeologie města představuje obrovskou mozaiku. Buď se podaří postupně doplňovat jednotlivé kamínky výzkumů, které utváří zasutý obraz dávného města a jeho obyvatel, nebo stejné kamínky nenávratně zmizí a zůstanou po nich bílá, přesněji řečeno vybagrovaná místa.

Nicméně štěstí, jak známo, přeje připraveným, a proto je důležité být neustále ve střehu, nepodléhat chvilkovému mámení, že vše funguje. Ono těch horších, chce se věřit, nešťastných případů, naštěstí ve skutečnosti není tolik. I přes ně však musí vést ta často tak trnitá cesta městské archeologie v Brně na evropské výsluní...