Ekonomičtí teoretici velmi složitě vysvětlují Lafferovu křivku, která se zabývá poměrem mezi výběrem daní a jejich výškou. Stručně řečeno, když přesáhne výše zdanění určitou mez, stát nakonec získá méně, než by vybral při nižší daňové sazbě. Neplatí tedy, že čím vyšší daně, tím vyšší výnosy.

Znám to z vlastní praxe v Teplicích. Pětkrát jsme snížili daň ze psů, ale vybrali jsme prakticky stejně. Co se stalo? Někteří zpočátku složitě přepisovali své psy na babičky, aby sami nemuseli platit tisíc korun, protože důchodci platili jen dvě stě. Dnes se jim to už nevyplatí, protože všichni platí 200 korun a do městské pokladny doputuje podobná suma peněz.

Podobně je to s podnikateli, které stát nutí vytvářet vysoké náklady, aby si to mohli odepisovat z daní. Co je ale státu do jejich nákladů? Proč je nutí švindlovat a vytvářet umělé nákupy? Příklad: jsem podnikatel s kopírkami a koupím si vysavač Rainbow za sto tisíc a podaří se mi ho dát do nákladů, protože přesvědčím finanční úřad, že vysavač potřebuji na čištění hlavního válce v kopírce. Vysavač však používám maximálně jednou za čtvrt roku a ve skutečnosti s ním luxuji doma. Takových příkladů znám desítky.

Nedávno se mi stal fantastický příběh. Přišel jsem do krámu, kde jsem dceři kupoval tlakový hrnec. Paní prodavačka se mě automaticky zeptala, jestli chci napsat na paragon, že kupuji šroubováky. „A proč?“, zeptal jsem se jí překvapeně. „No abyste si to mohl dát do nákladů,“ odpověděla mi. Tak takhle nutí stát svými vysokými daněmi lidi fixlovat. A nikomu to už ani nepřijde divné.

http://www.pravybreh.cz/2013/04/09/nesmyslne-dane/