Mnoho voličů ODS doufalo, že volební výprask bude mít výchovný účinek a že ODS se za dva roky (nejlépe v opozici) vzpamatuje, aby i do budoucna mohla být účinnou hrází proti socialismu.

Jenže ODS si z toho výprasku vůbec žádné poučení nevzala a chová se den ze dne hůře. Jako spolek slepých, hluchých, do sebe zahleděných kariéristů, kteří opakovaně urážejí a tvrdě podceňují své voliče, když si myslí, že jim své hlasy odepřeli kvůli kampani soupeře, poplatkům u lékaře, případně kvůli „reformám“, nebo dokonce kvůli prezidentovi, a kteří příčiny porážky hledají úplně někde jinde, než v sobě samých.

Předseda ODS se dlouhodobě nechová důvěryhodně, když se opakovaně neřídí svými vlastními siláckými slovy. Už v srpnu 2006 říkal na kameru: „rozhodně nebudu jednat s Paroubkem mezi čtyřma očima“ a hned vzápětí se s ním tajně sešel. Na podzim 2006 zase „jediným řešením“ byly pro něj  předčasné volby a přitom si za tímto jediným řešením nestál snad ani jeden den. Když  pak ustavil tuto vládu, říkal, že vláda odstoupí, pokud se jí nepovede prosazovat reformy. A realita? Než vůbec nějaký reformní zákon přijde do sněmovny, je předem rozmělněn do nicoty. Prosazovat tvrdě svůj koncept, spojit ho s hlasováním o důvěře,  riskovat,  že vláda „padne v boji“? To přece nejde, protože tato vláda je prý nenahraditelná. A v realizovatelnost programu, se kterým šla ODS do voleb, vlastně prý ani sám její lídr nevěřil. Zřejmě proto ho po volbách odhodil jako překážející haraburdí. Slyšíme od něj jen nabubřelá emotivní slova, ale jeho skutky jsou často opačné.

 Čelní politici ODS neumí trvat ani na svém původním postoji „nepředávat další kompetence do Bruselu“, se kterým vyhráli volby a který byl ještě i po volbách jasně stvrzen závazným usnesením kongresu. Dodržení tohoto principu by prý vedlo  „k vážné vládní krizi“, zdůvodňují.  Jak je možné, když si zelení se svými šesti poslanci dokázali vytrucovat zákaz dalších jaderných elektráren a mnoho jiných, pro voliče ODS nepřijatelných věcí, že mnohonásobně silnější ODS si nedokáže ve vládě vytrucovat ani takto zásadní věc?  Přece kdyby si voliči ODS přáli další předávání kompetencí do Bruselu, tak měli možnost volit Unii svobody nebo Evropské demokraty. Oni ale volili ODS a přitom vláda se dnes řídí podle euroservilního Bursíka. Topolánek, v zájmu udržení svého postu, popřel sliby dané voličům a přešel ve vládě na zcela opačnou pozici. Jako velitel, který dezertoval z boje. Jenže bohužel nedezertoval jen velitel, dezertovala celá armáda, kterou voliči vyslali do boje – ministři, poslanci... A členské základně to, zdá se, taky nevadí. 

Jenže voličům to vadí. ODS, kterou volili,  jde dnes stejnou cestou jako Unie svobody, která byla pro voliče nečitelnou, programově neuchopitelnou a nepřijatelnou stranou. Ani ODS už dnes nereprezentuje hodnoty, kvůli kterým ji dříve byli ochotni volit její skalní voliči, tj. takoví,  kteří se hlásí ke stejným hodnotám, jako jimi volená strana. A zbylí voliči jsou motivováni spíš negativně (volí menší zlo, tedy „hlavně ne Paroubka“). Kolik těch původně „skalních“ už proměnilo svoji pozitivní volbu (hodnoty) na negativní volbu (menší zlo)? A kolik jich dnes, po dvou letech Topolánkova vládnutí a prázdných slov a gest, dospělo k závěru, že to menší zlo je vlastně úplně stejné zlo? Proč potom chodit k volbám? Mají dnes ještě nějakou motivaci dávat hlas ODS? Budou ji mít za další dva roky vládnutí této vlády? Kde by ji vzali?

Topolánek, dokud se "nepředvedl" stále sklízel důvěru skalních voličů, kterou zasil ještě Klaus. Ta důvěra je dnes definitivně pryč. Strana, která hodnotově sama není skálou, ale rozbředlým blátem, nemůže totiž mít ani skalní voliče. Přitom na jednoho skalního voliče se nabalují další, které on přesvědčí, z řad jeho příbuzných, známých, přátel, kteří by třeba vůbec volit nešli, nebo volili nahodile. Strana, která nemá své přesvědčené, pozitivní, hodnotové voliče, protože nereprezentuje jimi poptávané hodnoty, nikdy nemůže dosáhnout přesvědčivého vítězství. Topolánek vede ODS do záhuby a členská základna mu v tom nebrání. Ty vychytralejší zajímají hlavně koryta a prebendy zdejší nebo bruselské, a ani ti ostatní bohužel nejsou fixováni každý individuálně na pravicové hodnoty, ale zcela levicově, jako stádo ovcí, jdou za osobou vůdce, kamkoliv je on vede. A když ani ten vůdce sám není fixován na pravicové hodnoty, tak je to pro pravicovou stranu fatální. Kvůli lpění na dnešních vládních postech za každou cenu a kvůli příštím prebendám v Bruselu zanechá ODS nakonec tuto zemi po příštích prohraných volbách definitivně napospas Paroubkovi a komunistům.

http://www.fragmenty.cz/iy324.htm