S reakcí bývalého šéfa činohry ND pana Derflera na margo Zlatého draka jsem Vás seznámil. A protože jeho rekce byla neobvykle nevybíravá, nelze se divit, že jsou na ni rekce. Zde jsou, tak jak je otiskla Rovnost z 2/12.

Diskuze kvůli Zlatému Drakovi pokračují. A přiostřují se. Napsala Markéta Stulírová.

Hudební drama Tajemství Zlatého Draka autorů Zdenka Plachého, Jiřího Šimáčka a Daniela Landy, které Národní divadlo v Brně poprvé uvedlo jedenadvacátého listopadu, se líbí i rozčiluje.
Mezi těmi, kteří se k nejnákladnějšímu počinu Mahenovy činohry vyjádřili s výtkami, byl i umělecký šéf Divadla U Stolu František Derfler. Ten čtyři dny po premiéře poslal otevřený dopis Zdenku Plachému, v němž mimojiné uvádí, že inscenace je dramaticky chabým příběhem uhněteným z banální detektivky nebo že Landovo čarování v roli Merkuria jde s jeho prostomyslnými texty dobře dohromady. (Dopis v úplném znění otiskl brněnský Deník Rovnost 25. listopadu – pozn. redakce.)
Na Derflerova slova reagují nejen herci brněnského Národního divadla Klára Apolenářová a Petr Halberstadt, představitelé hlavních rolí ve Zlatém Drakovi, ale i ředitel divadla Daniel Dvořák. „Landa není Camus, ale není jím ani Alois Jirásek. A do toho vkus diváků. Co s tím? Ještě že je nad námi Pán Bůh a ne František Derfler,“ obhajuje nejen Landovu tvorbu Dvořák.
František Derfler se už k otevřeným dopisům herců a Daniela Dvořáka více vyjadřovat nechce. Na obsah obou textů reaguje slovy: „Dopisy jsem dostal. Názor jsem nezměnil. Na všem, co jsem řekl, trvám,“ říká Derfler.
Záporně Zlatého Draka hodnotí například i recenze Hospodářských nebo Lidových novin, s pozitivními dojmy se brněnskému Deníku Rovnost naopak svěřili primátor města Brna Roman Onderka nebo ředitel Městského divadla Stanislav Moša, který oceňuje, že se pro divadlo píší nové věci.

Otevřené dopisy Kláry Apolenářové, Petra Halberstadta a Daniela Dvořáka

Vážený pane Derflere,
přečetli jsme si Váš otevřený dopis adresovaný uměleckému šéfovi činohry Národního divadla Brno Zdenkovi Plachému. V úvodu Vám považujeme za nutné sdělit, že respektujeme právo každého na jeho svobodný názor na hodnocení jakéhokoli uměleckého díla! Musíme však zkonstatovat, že Váš dopis nás vyděsil svou nekorektností i stylem, kterým jste ho adresoval našemu uměleckému šéfovi. Dehonestující tón Vašeho psaní se nedotkl jen nás, ale i ostatních kolegyň a kolegů z našeho souboru, ale za ně my nehovoříme. Na rozdíl od Vás si netroufáme tak „zasvěceně“ hodnotit, zda inscenace Tajemství Zlatého Draka je, či není uměleckým počinem, ani nám to nepřísluší, jsme herec a herečka. Jedno ale víme jistě: ani jeden z nás ještě nezažil tak obrovské pracovní nasazení všech zúčastněných jako u projektu Tajemství Zlatého Draka, od kulisáků počínaje a účinkujícími konče. Nepracovali jsme proto, že jsme museli, ale proto, že nás spojovalo nadšení pro společnou věc! Tón Vašeho dopisu je pro nás urážlivý, Vaše hodnocení hereckých výkonů, ale i naší inscenace se nás osobně dotýká a takovýto styl hodnocení je pro nás neakceptovatelný! Je skutečně pozoruhodné, jakým způsobem Vám na srdci leží osud činohry Národního divadla Brno, jen nás mrzí, že jsme nezaznamenali takový stejně plamenný náboj Vaší osoby ve chvíli, kdy nově nastupujícím ředitelem Národního divadla Brno hrozilo zrušení činoherního souboru! Nevíme, pro koho a s jakým cílem tvoříte Vy své inscenace, ale víme jistě, že inscenace Tajemství Zlatého Draka vyvolává v drtivé většině nadšené reakce diváků, a také víme, že to není jen nadšená reakce na účast Daniela Landy na tomto projektu, sociální spektrum těchto diváků je velmi pestré a i Vy sám byste byl možná překvapen, jakým lidem se tato inscenace líbí. Je mezi nimi mnoho vzdělaných a moudrých lidí! Nebo snad naznačujete, že naši spokojení diváci jsou hloupí? Že se jedná o jakousi umělecky nesvéprávnou diváckou lůzu? Naznačujete nám účinkujícím, že jsme chudí duchem a nedokážeme rozpoznat, co je „opravdové“ umění? A vůbec: co je opravdové umění? Paradoxně jste se Vy sám, a nikoliv Daniel Landa, kterému to Vy a Vám podobní podsouváte, se svým otevřeným názorem ocitl na poli nesnášenlivosti a netolerance! Vaše postoje se nám jeví jako zastaralé a zkostnatělé, ale máte na ně samozřejmě právo! Z výše uvedených skutečností Vám tímto zdvořile sdělujeme, že ukončujeme naše vystupování v Divadle U Stolu v projektech, ve kterých jsme obsazeni! Nechceme Vám svým plytkým herectvím narušovat Vaše hlubokomyslná umělecká díla, a snižovat tak jejich velký tvůrčí potenciál! Přejeme Vám alespoň část tak spokojených diváků, které máme my na naší inscenaci, možná že právě jejich úsměv a spokojenost Vám umožní dívat se na nové umělecké pokusy s větší tolerancí a nadhledem!
S pozdravem Klára Apolenářová a Petr Halberstadt, 26. listopadu 2008

Vážený pane profesore Derflere,
existuje mnoho způsobů, jak velebit Pána, doma u stolu s pár známými, ale třeba i spektakulární celebrací v barokním chrámu s kouřem, paprsky protínajícími prostor za doprovodu ohlušující hudby. Lze jen v tichu rozjímat nad Textem a je také možné, adekvátně svým možnostem a schopnostem, jen vroucně volat Aleluja nebo běhat po ulici s kašírovanými figurínami Svatých. A pochopitelně všechny další možnosti.
Jejich společným znakem je, že jsou Pánu Bohu stejně milé. Jakkoli každé přirovnání pokulhává, i divadlo působí nebo by mělo působit podobně. Na rozdíl od exaktních věd je na umění krásné, že pravdy a formy jsou četné a paralelní. Landa není Camus, ale není jím ani Alois Jirásek. A do toho vkus diváků. Co s tím? Ještě že je nad námi Pán Bůh a ne František Derfler. Na Nebi i na Zemi.
V úctě Daniel Dvořák, 28. listopadu 2008