Jak vypadají po volbách jednání vedení ODS? Neumím si představit, jak se mohou lidé, kteří se v médiích urážejí, dobrat něčeho tvůrčího.

Slyšel jsem třeba, že Mirku Topolánkovi a Pavlu Bémovi někdy trvalo 30 vteřin, než na sebe začali křičet...
Samozřejmě je teď specifická situace, protože v předkongresovém období je vždycky základní soudržnost grémia významně oslabena. Protože všichni byli všem soupeři. Takže to je docela přirozené. Na druhé straně platí také to, že toto grémium nedrželo příliš pohromadě již delší dobu, to nesouvisí s volbami. Prostě nebylo to to grémium, na které jsem byl zvyklý, kde by panovala týmová atmosféra. Byla i grémia, kde se prostě křičelo.

Dá se v takové atmosféře vůbec ODS efektivně řídit?
Jsem přesvědčen, že to byl důsledek povolených nervů a určitého stupně hysterie. A pevně doufám, že z toho není standardní komunikační nástroj.

Proč má nyní vaši podporu Mirek Topolánek, a nikoliv jeho vyzývatel Pavel Bém?

Za prvé proto, že představuje určitý konzistentní politický názor, který u Pavla Béma neznám. Nevím, jaký politický názor reprezentuje Pavel Bém. Když se podívám do minulosti, tak si žádný nevybavuji. Pokud bych byl jízlivý, tak si vybavím jen polovinu 90. let, kdy propagoval legalizaci měkkých drog. A pokud bych byl hodně jízlivý, tak z věcného politického hlediska byl jeho poslední politický názor požadavek na vlastnictví 34 procent Letiště Praha hlavním městem Prahou. Což doufám, není politický program. Za druhé jsem přesvědčen, že tato vláda má pokračovat v reformách, má pokračovat v některých klíčových rozhodnutích, která mají strategický a zahraničněbezpečnostní charakter typu americké radarové základny. A tyto věci jsou prosaditelné pouze za situace, kdy zůstane stávající vládní konstelace. V této podobě je koalice a ODS v čele s Mirkem Topolánkem. Jakákoli jiná mocenská politická konstelace znamená, že tyto dva základní parametry nebudou spojeny.

Vy nevěříte na model, že by mohli být předsedou ODS a premiérem dva lidé?
Už mnohokrát jsem řekl, že ve výjimečných okamžicích toto některé strany zkusily, ale vždy tam byl předpoklad, že byla dobrá komunikace mezi předsedou strany a premiérem. Která by - podle mého subjektivnímu názoru, možná někomu křivdím - nefungovala.

Jak hodnotíte roli Václava Klause mezi krajskými a druhým kolem senátních voleb?
Určitě si myslím, že vzájemné vztahy vedení ODS a pana prezidenta v posledních týdnech ODS neprospívají. Pevně doufám, že nám všem jde o ODS se silným voličským potenciálem a zachování pozice jako dominantní síly české pravice.

A myslíte, že k tomu Václav Klaus v tuto chvíli přispívá?

Já mohu říci svůj subjektivní dojem. Především v tom období mezi oběma koly senátních voleb, ale i po druhém kole, z pana prezidenta jaksi čišelo, že pan místopředseda Bém je jeho kůň a pana předsedu Topolánka prostě nemusí. Pevně doufám, že teď všichni klíčoví aktéři toho, co se teď v ODS děje a bude dít, mají na paměti především to, aby se naše politická strana nerozštěpila.

A je to vůbec možné? Zažil jste tzv. sarajevský atentát. Není nyní situace podobná?
V některých aspektech je podobná, to nepopírám. Protože snaha najít si nějakou záminku pro složení předsedy, to je hodně podobné. I v tom, že dominantní roli spíše než politické argumenty nesou faktory typu osobní záště, až nepřátelství.

Nepřekvapuje vás, že tehdejší oběť Václav Klaus se dnes - aspoň zvenku se to tak zdá - postavil na druhou stranu barikády? Tam, kde kdysi stáli Jan Ruml, Ivan Pilip a Josef Zieleniec?

Upřímně řečeno, mě to překvapilo. Já jsem přesvědčen, že předseda politické strany, stane-li se předsedou vlády, má dostat mandát k tomu, aby vládl a aby dovládl. Protože to znevěrohodňuje politickou stranu, jestliže se postupuje jinak. To by zavádělo nebezpečný precedens, že de facto je mandát vlády pouze na dva roky. Vždycky po sněmovních volbách jsou nějaké volby jiné, typu komunálních, krajských a podobně, což jsou volby jiného typu. Jestliže přijmeme logiku, že na základě jejich výsledku má odcházet předseda vlády, tak to považuji za nesmírně nebezpečné. ODS by už nikdy nic neprosadila, protože se bude bát i v první polovině svého vládnutí udělat cokoli nepopulárního. Za druhé berme v potaz, že ODS zatím třikrát vyhrála sněmovní volby a třikrát postavila vládu a v případě, že se podaří úspěšně pokus o demontáž p ř e d s e d y ODS a předsedy vlády Topolánka, tak z těchto tří pokusů ODS nechala dovládnout svého předsedu a premiéra pouze jednou v období 1992-1996. V tom dalším volební období už ho nenechala. A teď v případě, že demontáž bude úspěšná, tak ho zase nenechá. Jaký je to vzkaz voličům? Co si budou říkat? Proč vás máme volit, když vy jste se ze tří případů ve dvou rozhádali a sejmuli jste vlastního předsedu a vlastního premiéra? Proč vám máme dávat hlas, abyste převzali vládní odpovědnost? I nad tímto by se měli všichni klíčoví aktéři toho, co se teď v ODS děje, zamyslet.

Může ODS po kongresu normálně fungovat? Ať už vyhraje kdokoliv, za poraženým budou stát jeho podporovatelé a ti se s porážkou nemusí smířit. Nehrozí vznik druhé Unie svobody?
Nejsem politický naivka, abych si myslel, že mávnutím kouzelného proutku k něčemu zázračnému dojde. Na druhé straně jsem v politice dostatečně dlouho, abych věděl, že v určitých okamžicích musí převážit racionalita, realismus a politická profesionalita. To znamená přijmout výsledek, akceptovat ho, smířit se s ním a mít na mysli především zájem ODS.

Hodně se spekuluje o tom, jak může kongres ovlivnit prezident se svým projevem. Myslíte, že by přijel a otevřeně se postavil za jednoho z kandidátů? Do jaké míry to bude mít vliv?

Netuším, zda to vůbec pan prezident chce udělat a udělá. Spekulovat o tom, jaký to bude mít vliv na kongres, je opět prostě absolutní fabulace, již lze těžko zdůvodnit. Ale nemyslím si, že by teď do ODS měly být vnášeny nějaké prvky zásahů zvenku. ODS si teď musí strašně moc věcí vyříkat, uvědomit. Od toho je volební kongres a měli bychom to ponechat tomuto přirozenému a logickému vývoji.

V HN vyšel text Petra Hájka, který je pravou rukou prezidenta a má často shodné názory. Hájek píše o tom, že jde o to se buď vrátit k důsledné pravicové politice, nebo k nepolitické politice. Z toho plyne, že nepolitickou politikou označuje to, co dnes dělá ODS a vláda, a návrat ke kořenům reprezentuje Bém...

Musím říct, že je to taková trochu kojzarovská publicistika. Vymyslíte si určité obvinění, kterým onálepkujete politického protivníka, a pak si to s ním bravurně vyřídíte. To dělal Jaroslav Kojzar, který tím byl v Rudém právu proslulý. Nic takového jako nepolitická politika v ODS nehrozí. Ta hrozí spíš obcházením standardních demokratických mechanismů, nerespektováním ústavního pořádku a toho, že máme soutěž politických stran. Že výsledkem politických poměrů a volebního systému nade vši pochybnost je, že vlády jsou koaliční a každá strana musí dělat obrovské kompromisy. Začít tady mluvit o nějakých návratech ke kořenům? Mám z politiky jednu zkušenost: vždy když dojdou argumenty a není reálná vlastní životaschopná alternativa jako programový koncept, jako univerzální klišé se začne žvanit o návratu ke kořenům. To zpravidla dělají lidé, kteří o žádném programu ponětí nemají. Mimochodem mohu konstatovat, že jsem dnes a denně na jednáních pražských místních oblastních sdružení tepán za tři věci. Za prvé že dávám málo dotací a měl bych jich dávat více. Za druhé že snižuji sociální dávky, které předvolebně přestřelila ČSSD. A za třetí že neprosazuji pomoc soukromým firmám typu sklářského průmyslu nalitím peněz daňových poplatníků. Jestli toto někdo nazývá návratem ke kořenům a fundamentům, tak může. Ale obávám se, že to není návratem ke kořenům ODS, ale demokratů sociálních.

Sám Mirek Topolánek ale přiznává, že ODS otevřel a tlačí trochu více do středu...

Otevřít se dalším voličským skupinám, učinit stranu přitažlivou pro širší okruh občanů, než je takové to železné voličské jádro ODS, je přece něco úplně jiného než programově posouvat stranu do středu. ODS se musí rozhodnout, zda chce být echtovní pravicovou stranou, která reprezentuje pouze určité konkrétní sociální skupiny, pak se ale musí smířit s tím, že budeme mít volební výsledky kolem 20 procent a ve vládě bude jednou za dvacet let, protože vyklidí pole pro dominantní pozici ČSSD. Nebo si ODS vědomě zvolí koncept tzv. catch all party (strana snažící se zachytit co největší počet voličů - pozn. red.) se ziskem 30 až 40 procent hlasů. To není nic hanlivého, catch all party jsou například britští konzervativci či německá CDU. A svojí orientací se pak zaměří na spolupráci s nelevicovými nesocialistickými stranami, nikoliv na spolupráci v podobě opoziční smlouvy nebo na velkou koalici se sociální demokracií. Širší voličské skupiny neoslovujeme tím, že bychom se ideově vychylovali někam jinam, ale že nabídneme širší spektrum témat. Že nebudeme stranou, která je spojena pouze s ekonomikou, snižováním daní a s podporou p o d n i k á n í . Ale že nabídneme kvalitní program sociální oblasti, že nabídneme špičkový program v oblasti školství a vzdělávání, že budeme mít program pro oblast veřejných služeb, zdravotnictví a v dalších oblastech.

Mohla by podle vás ODS, pokud by vsadila na úplný návrat k přísně pravicovým postojům, vládnout v Česku s někým jiným než s ČSSD?

Nemohla. A během vládnutí s ČSSD by fatálně popírala sama sebe. Oč rigidnější a ostřejší program by měla, o to větší ústupky by ve vládní spolupráci se sociální demokracií musela udělat. Já to řeknu otevřeně: patřím mezi jednoho z autorů Modré šance, na rozdíl od Pavla Béma. Takže bych především všem těm, kteří hlásají návrat k Modré šanci, doporučil, aby si ji přečetli, aby ji porovnali s vládním programovým prohlášením a aby to porovnali s tím, co vláda opravdu dělá. Protože podstatou Modré šance jsou stabilní veřejné rozpočty, snižování rozpočtových deficitů a snaha jednou dosáhnout vyrovnané bilance státního rozpočtu. Její součástí je, že má být efektivní sociální systém, který zbytečně nerozdává peníze těm, kteří to ve skutečnosti až tak nepotřebují. Její součástí je snižování daní. Součástí je, že budeme reformovat i oblasti zdravotnictví, školství a další oblasti. To přesně tato vláda dělá. Za další právě proto, že jsem jedním ze spoluautorů Modré šance, vím, že v podobě tzv. Modré knihy (hlavní volební teze ODS, pozn. red.) vznikala od konce roku 2003 do druhé poloviny roku 2004. Máme tu konec roku 2008 a i akcenty doby jsou někde jinde. Mimo jiné Česká republika je v Evropské unii, máme tady nějakou globální finanční krizi, máme za sebou osm let vládnutí sociálních demokratů a jejich prudké zvýšení sociálních mandatorních výdajů a riziko obrovských deficitů veřejných financí. Je tady prostě celá řada aspektů, je tady snaha vybudovat americkou radarovou základnu na našem území. Kde jsme to mohli najít? V Modré šanci? Čili tam je potřeba vidět spíše ty hlavní programové tendence a ty my mimo vši pochybnost plníme. To, co potřebujeme, je spíše programový realismus a mít především jasné majáky na obzoru, o kterých jsem mluvil.

Zpět ke kongresu. Chcete obhájit post místopředsedy ODS, mohou ale v jednom předsednictvu i nadále sedět Topolánek s Bémem?
To je otázka pro ně pro oba. Já jsem na základě zkušenosti z uplynulého období samozřejmě pln skepse. Nepovažuji tu variantu za příliš pravděpodobnou, nicméně podle mého názoru by bylo hrubým zjednodušením ji jenom tak odmítnout.

Takže budete chtít získat zpět post 1. místopředsedy, který vám před dvěma roky vzal Bém?
Není to mou ambicí. Nechci zbytečně vnášet další prvky do už tak nesmírně komplikované situace, která teď je. S největší pravděpodobností budu obhajovat svoji pozici místopředsedy ODS.

V kuloárech se říká, že Topolánek dostal od podporovatelů jasnou podmínku: musí se chovat lépe a vstřícněji. Je podle vás takové sebereflexe vůbec schopen?

Prosím vás, nepoužívejte přede mnou slovo sebereflexe. Slovo sebereflexe uvedli do české politiky pánové Ruml, Zieleniec, Pilip, Lux, Mašek a další v roce 1997 v období tzv. sarajevského atentátu. Je pikantní, že dnes někteří členové ODS s takovou oblibou toto slovo používají. Já jsem přesvědčen, že Mirek Topolánek je schopný dalšího pozitivního vnitřního vývoje.

http://virtually.cz/?art=17484