Rejnok manta (Manta birostris Donndorff, 1798) je mohutný rejnok vyhledávající především teplejší světové oceány, potkáme ho v těsné blízkosti pobřeží i na širém moři. Tento mohutný živočich se velmi často objevuje při mořské hladině, přestože stráví stejně jako ostatní druhy rejnoků mnoho času tím způsobem, že leží klidně na mořském dně a podřimuje. Když se vydá na lov, plave většinou velmi rychle po vodní hladině a je dokonce schopen vymršťovat z vody.

Rozměry
Rejnoci manta dorůstají délky 3–5 m a rozpětí křídel 4,5–7 m, ale byl už objeven jedinec dlouhý 5,2 m s rozpětím křídel 6,7 m.
Potrava
Obrovští rejnoci manta se živí převážně garnáty a planktonem, příležitostně nepohrdnou ani malými rybkami jakými jsou například cípalové. Pouze zřídka chňapnou po návnadě rybářů.
Žaberní oblouky mant vytvářejí filtrační systém, který slouží k zachycování potravy. Manta nasaje do ústní dutiny vodu i s potravou. Voda je pak přirozenou cestou opět vypuzována žaberními štěrbinami ven. Plankton se však ve filtračním systému rejnoka zachytí a putuje z něj přímo do žaludku. Pokud rejnok narazí na hejno malých ryb, bleskurychle mezi ně vtrhne a zhltne jich naráz tolik, kolik jen může.
Rozmnožování
Páření probíhá po celý rok. Rejnok manta je živorodý, to znamená, že vývoj oplodněného vajíčka probíhá v těle matky tak dlouho, dokud se z vajíčka nevylíhne zcela vyvinuté mládě. Příroda to tak zařídila hlavně proto, aby mláďata brzy po narození byla soběstačná a mohla se sama bránit. Rejnok manta dosahuje rozmnožovací schopnosti teprve v okamžiku, kdy rozpětí jeho ploutví dosáhne nejméně čtyř metrů.
Hmotnost : 3000 kg

Tak tato paryba byla hlavní atrakcí našich ponorů. Dokonce se podle ní jmenoval hotýlek ve kterém jsme byli ubytováni a jeho výzdoba. Místní samozřejmě vědí cesty jejich tahů a čistící stanice. Problém pro fotografa je, že visibility neboli  viditelnost zde nebývá nejlepší, protože plankton je to co vyhledávají a ten jak známo průzračnou vodu kalí a také tam bývá proudění, takže najednou máte málo ruk. Je třeba se držet a k fotografování také nějaké ruce potřebujete. Zde se ukázalo být výhodou můj docela maličký SONY, kterého udržím v jedné ruce. Nebylo to sice mé první setkání s mantami, ale zde bylo zajímavé, že co ponor, to pár kousků bylo. Největší zážitek pak měli ti, jimž tento kolos zaplachtil nad hlavou. Ve svém logbooku - neboli potápěčském zápisníčku si mohu odškrtnout dalšího zajímavého tvora. Teď už mi zbývají jen velrybák neboli Rhincodon typus, mola-mola neboli měsíčník svítivý a velký bílý neboli Great white neboli Carcharias carcharodon. A tady pár vlasnoručně vyfocených mant.

a manta v hotýlku