Kulturní fronta je zase ve při s ODS. Současný spor o dotace pražských divadel je - jak už bylo několikrát řečeno - jenom dalším dílem v nekončícím seriálu. Předchozí díly se jmenovaly Televizní krize, Děkujeme, odejděte! či stále ještě probíhající epizoda s názvem Blob.

Kulturní fronta i „Pravda a láska“ jsou nepřesná označení. Stejně jako to není spor s celou ódéeskou. Ale každý tuší, o co jde, jaké typy lidí jsou na obou stranách barikády a jaké mají maskoty. A proč se umělec milující Václava Havla nedohodne s pragmatikem uctívajícím Václava Klause.

Obě tyto tlupy se sice chovají jako oheň a voda, ale mají spolu také dost společného.

Zaprvé jsou protivné svou urputností, pocitem důležitosti a agresivním sebevědomím.

Kdo nechápe jejich pravdu a argumenty, je jím okázale opovrhováno. V tomto jde spíše o jakési politické sekty, protože u nich nerozhodují argumenty, ale víra. A od víry se teprve odvíjí účelová argumentace.

Nejpodstatnější je, že obě skupiny jsou hlavně lobbistické a klientelistické kliky. Kulturní fronta si chce udržet své jisté, a tudíž ji znervózňuje jakákoli snaha o změnu, nemluvě o reformách. Na druhou stranu se lidem kolem ODS nedá věřit. ODS je sice nervózní, že jejich největší nepřítel není politická strana, ale jakési amorfní spolčení, které mění tvar i způsob útoku. Její lidé se rádi zaříkají tím, že jejich protivníci neprošli přímým politickým soubojem ve volbách. Ale více než o politické ideály šlo v ODS vždy o kšefty.

Ať už šlo o privatizaci továren či úklid chodníku v Horní Dolní, na modrém ptákovi to bylo, je a asi i nadále bude ke kšeftu nejkratší cesta. A hlas ve volbách přece není hlasem pro toho, kdo má dostat zakázku od radnice. Takže ani v tomto směru si obě znepřátelené skupiny nemají co vyčítat. Mají totiž stejné cíle.

Dalším společným úkazem je nadprůměrná míra snobismu obou part. Nejtypičtější z typických ódéesáků, Miroslav Macek, se k němu dokonce s chutí hlásí. Ale koho vybrat z té druhé strany? Napsal bych třeba Dagmar Havlovou, jenže ona z filmu Občan Havel vyšla v tak sympatickém světle...

Ano, už bylo dost zevšeobecňování a urážení. Vždyť mezi divadelníky i členy ODS je řada slušných lidí, kterým jde o kulturu, prosperitu této země a mnohdy i obojí zároveň. A členy ODS jsou i herci. A mnoho vedoucích představitelů ODS chodí i na nekomerční kulturní podniky. A jak vyplynulo z již zmíněného filmu Občan Havel, Václav Havel si s Václavem Klausem dokonce tyká. A to jde o persony, se kterými si netyká jen tak někdo.

Jestli to dokonce není tak, že se „Pravda a láska“ s ODS navzájem potřebují. Možná proto, aby se spolu mohly hádat, a možná proto, aby mohly po takovýchto neobjektivních článcích říkat, že slušní lidé, kterým jde o dobrou věc, se vždycky dohodnou. A to jim teď do toho ještě leze oknem v chobotnici Jiří Paroubek.

Opravdové umění už dávno nepotřebuje dotace, ale spásu před tímto marazmem.

MFD 4/6/08 rubrika

Očima Karla Škrabala vedoucího brněnské redakce MF DNES