Paní minystryně není zrovna můj šálek kávy. Její nápady jsou podivné. A najednou promluvila o etniku, se kterým má většinová problémy. A ono etnikum pro odstranění těchto problémů mnoho nedělá.

Příkladů na dané téma je okolo nás víc než dost. Rádoby filozofující články pana Holomka o kdečem ničemu nepomáhají. Je třeba pozitivních příkladů. A paní minystryně, kterou z rasizmu netřeba podezírat konečně promluvila a popsala problém. Ani se mi nezdálo, že by ho zevšeobecňovala. A hned začal randál. A Džamila couvla. Proč?

Výbornou glosu k tématu napsal Aston na Psovi.

Není zač
Ministryně Džamila Stehlíková "se omluvila za své urážlivé výroky o Romech". Jaké to jsou výroky?

Například, že "věci, které mají, dostali příliš snadno". Jenže to každý ví, ne? Nebo: "Romské etnikum nemá potřebu pracovat, protože stát nabízí alternativu skoro stejných peněz, a bez práce." Ale to každý taky ví, ne? "Za neúspěchy romských dětí ve škole stojí rodiče, kteří jim dovolují nechodit do školy, posílají je krást," řekla Stehlíková. Ovšem tím udeřila hřebík na hlavičku. To je princip tragedie celé téhle sociální skupiny, která vězí v pasti mimo jiné proto, že nepochopila smysl vzdělání v životě.

Samozřejmě že výroky o "Romech" jsou nesmyslné v jednom i druhém smyslu. Politicky korektní označení "Rom" totiž všechno jenom zkomplikovalo a oddálilo řešení, pokud nějaké existuje (což je princip celé té "politické korektnosti", která není ničím jiným, než neoviktoriánským pokrytectvím). Pokud bychom hovořili zcela prostě o "cikánech" jako o lidech sdílející určitý konfliktní způsob života bez ohledu na barvu pleti, bylo by to přesnější. To se ovšem dnes nesmí. Takže dnes už se nesmí zřejmě vůbec nic z toho, co vnímáme jako společenský problém. Nesmí se už o něm ani svobodně mluvit. Ministryně Stehlíková se omluvila.
Mělo by se jí říct: "Není zač."
Ale to se nesmí.

Aston