Saudská Arábie je pro mnohé stále zemí zahalenou tajemnou rouškou. Saúdská Arábie je islámská absolutní monarchie. Základem právního systému je zde šaría.(Šaría je systém islámského náboženského práva).

V zemi funguje náboženská policie pod názvem Sbor pro šíření ctnosti a potírání hříchu, která dohlíží nad dodržováním náboženských pravidel.

Saúdská Arábie má ve světě islámu a ekonomiky mimořádné postavení. V islámu proto, že je zemí, kde se nacházejí dvě nejposvátnější místa tohoto náboženství, Mekka a Medína. Saúdský král zároveň používá titul Ochránce svatých míst v Mekce a Medíně. V ekonomice proto, že na jejím území, které tvoří převážně pustá poušť, jsou největší prokázané zásoby ropy.

Blízkovýchodní události z roku 2011, souhrnně nazývané "Arabské jaro", zásadním způsobem poznamenaly regionální dynamiku. Na poli zahraniční politiky začaly mnohem směleji vystupovat státy zejména Saúdská Arábie, Turecko nebo Írán, jež agresivněji než kdy dřív usilují o roli regionálního vůdce.

Saúdskoarabská „kultura“ je v podstatě založena na pohrdání lidskými právy, na náboženství v jeho historickém pojetí, na lichocení královské rodině, a na totálním sebeuspokojení (svět potřebuje nás, my jej nepotřebujeme), z čehož vyplývá i její myšlenková sterilita.

Džihádistická „kultura“ (Džihád je termín označující náboženskou povinnost muslimů usilovat o obranu a rozšiřování islámu ve vlastním srdci i ve světě) je do hlav dětí nalévána od kolébky v rodině, ale hlavně ve školách, kde ji dětem nalévají do hlavy nejreakčnější ulemové (v zemi je 40.000 mešit se 160.000 zaměstnanci spadající pod ministerstvo islámských záležitostí ).

V samotné Saúdské Arábii, ve východní provincii bohaté na ropu, žije významná šíitská menšina. Saúdský režim ji tradičně označuje za pátou kolonu a podle toho se k ní také chová. Zároveň šikovně rozviřuje obavy z jejího možného duchovního a politického napojení na Írán.

Vztahy Íránu se Saúdskou Arábií jsou důležité z hlediska jejího postavení v regionu. Je jednou z významných regionálních zemí, tudíž vztahy mezi těmito dvěma zeměmi ovlivňují stabilitu v oblasti. Navzdory společným hrozbám v minulosti udržovaly tyto země mezi sebou nepřátelské vztahy kvůli svým mocenským ambicím a praktikování odlišných větví islámu – sunnitské v Saúdské Arábii a šíitské v Íránu.

Sýrie je tradičním spojencem Íránu. Jedním důvodem vzniku přátelských vztahů mezi Íránem a Sýrií byly vztahy Sýrie s libanonskými šíity, druhým pak zhoršení vztahů mezi Irákem a Sýrií kvůli iráckému vměšování do vnitřních záležitostí Sýrie.

V této souvislosti se nám objevuje jméno Bandár bin Sultán. Kdo je vlastně princ Bandár bin Sultán?

Princ Bandar bin Sultán sloužil na počátku své kariéry sedmnáct let v saúdské královské armádě jako stíhací pilot. Má čtyři syny a čtyři dcery. Ve spojených státech si postavil palác, který má rozlohu pět tisíc metrů čtverečních a je větší než Bílý dům.

Tento bývalý saúdskoarabský velvyslanec v USA zažil čtyři různé prezidenty – včetně obou Bushů, se kterými měl přátelské vztahy. A právě mladší Bush mu dal díky těmto vztahům kontroverzní přezdívku Bandár Bush. Za 22 let ve službě princ Bandár například navzdory odporu Izraele získal pro Saúdskou Arábii americké letouny, zprostředkoval 32 milionů dolarů pro nikaragujské Contras a pomohl financovat italské antikomunisty. Fungoval však i za zády Američanů.

Čtvrtá největší světová zbrojovka BAE Systems měla uložit přes jednu miliardu liber (42 miliard Kč) na účet saúdského prince Bandara bin Sultána . Princ totiž vyjednával projekt postupného nákupu stíhaček, který dostal poetické označení Holubice, al-Jamama (Al Yamamah). Protihodnotou byly mimo jiné dodávky ropy v objemu 600 tisíc barelů denně.

Podle programu televize BBC Panorama BAE Systems skládala platby označené jako „pomocné služby“ na dva účty saúdského velvyslanectví v USA, které Bandar řídil. Všechny platby byly povoleny britským ministerstvem obrany.

Před 11. zářím 2001 byla Saudská arabie země z pohádek tisíce a jedné noci, ale po tomto datu se většina informací o Saudské Arábii dávala do souvislosti se světovým terorismem. 

Saúdská královská rodina je dlouholetým strategickým spojence USA, ovšem útoky na New York a Washington 11. září 2001, které zorganizovala Al-Káida, toto spojenectví vystavily těžké zkoušce. Nejen že Al-Káidu vedl Saúd Usáma bin Ládin, ale z devatenácti atentátníků-sebevrahů pocházelo patnáct ze Saúdské Arábie.

Když USA odmítly Saúdům prodat balistické rakety, Bandár je získal od Číny, čímž měl podráždit ministerstvo zahraničí USA i jejich zpravodajskou službu CIA.

Bandar bin Sultán byl především příslušníkem saúdskoarabské rozvědky, která v celém blízkovýchodním konfliktu hraje jednu z hlavních rolí.

Syrský režim již dlouhou dobu stojí v cestě saúdských zájmů. O svržení Assada sní saúdská politika velmi dlouhou dobu a Saúdská Arábie hraje významnou roli ve vyzbrojování syrské opozice. 

Saúdské tajné služby s logistickou podporou CIA dokázaly odpálit budovu Syrské národní bezpečnosti během krizové schůze. 18. července 2012, během kterého zahynul Assadův švagr spolu s dalšími čtyřmi vysoce postavenými Syřany.

Architektem syrského povstání protiassadovců byl s největší pravděpodobností Bandar bin Sultán. Princ Bandar byl 24.července 2012 jmenován šéfem Saúdské rozvědky, povýšení bylo učiněno jako odměna za zorganizování útoku na Damašek 18.července.

Krátce na to Damašek vypustil zprávu o tom, že byl Bandar zabit při bombovém útoku na budovu saúdské rozvědky v Rijádu. Listy International Business Times a The Times of Israel oznamují verzí, podle níž byl útok v Rijádu syrskou odvetou za bombový útok v Damašku z 18. července, který zabil čtyři nejdůležitější členy Asadova bezpečnostního establishmentu.

Jeho smrt představuje nepříjemnou ránu celému systému tajných akcí západu v muslimském světě. Sýrii provedení této akce trvalo jen 8 dnů. Motiv je jasný: pomsta- protože jen pár dnů před tím dohlížel princ Bandar údajně na zpravodajskou operaci, která způsobila smrt vrcholným Assádovým generálům.

Je ale třeba položit si otázku, kdo další ještě chtěl smrt prince Bandara kromě Sýrie? Co když ještě i jiná strana zodpovídá za jeho smrt? Existuje několik výkladů toho, kdo byl za smrtí prince Bandara, protože saúdské vedení o tomto šokujícím příběhu zatím neuvolňovalo žádné informace.

Historik Webster G. Tarpley například vysvětloval, že princ Bandar se připravoval na to, že řekne Washingtonu goodbye a posune Saúdskou Arábii blíže jadernému Pákistánu a Číně. Později v tomto interview Tarpley dodal, že aliance mezi Saúdskou Arábií, Pákistánem, Čínou a Ruskem by signalizovala konec USA-britské dominance na Středním východě. Washington by tím v podstatě byl vyšachován, kdyby se princi Bandarovi povedlo odpojit Saúdskou Arábii z vlivu Washingtonu. Takovýto smělý krok by znamenal začátek hry s úplně novým míčem ve světové politice.

http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/5006-revoluci-v-syrii-nejspis-spustily-tajne-sluzby-saudske-arabie.aspx