Jako ódéesák s poměrně nízkým inventárním číslem jsem byl pozván na čtvrteční oslavu 20. výročí založení ODS na pražský Žofín. Společnost byla pestrá. Od lidí z celé republiky kteří stáli u zrodu partaje, přes současnou vládní garnituru včetně mnoha poslanců,

senátorů a europoslanců až po lidi které jsem nikdy neviděl(asi podle vtipu jak povídal po srazu partyzánů děda doma. Mámo, já ti ty mladý tam už vůbec neznám). Vydal jsem se tam i přes pochyby, které vyslovil jeden z "otců zakladatelů" Mirek Macek, který napsal: Definitivně jsem se rozhodl, že na čtvrteční oslavu 20. výročí založení ODS na Žofíně nepůjdu. Důvod mám jediný: člověk by měl slavit jen tehdy, když je k oslavě důvod a já při pohledu na současnou rozplizlou politiku ODS rozhodně žádný nevidím...

I já jsem před cestou na adresu kolegů kteří říkali: že se ti tam chce odpovídal: Chce, protože se chci "na vlastní bulvy" přesvědčit  zda půjde o oslavy, tryznu, nebo taškařici.
Musím říci, že výsledný dojem se nejvíce blížil tomu poslednímu. Už sama režie, kdy Václav Klaus nahlásil, že přijede až Mirek Topolánek odjede ukazuje, že vztahy někdejších vůdců připomínají kluky na pískovišti co si rozšlapávají bábovičky. A to nemluvím o obsahu jejich projevů, v nichž si navzájem poměřovali pindíky. Toto bojovné vystrkování brady na nemilovaného soka pánové tedy ODS rozhodně moc nepomůže a hodí se spíš na nějaký pracovní seminář než na trochu nostalgickou oslavu dvacetin.

Ve světle slovní přestřelky těchto rozdurděných kohoutů zcela zapadl poměrně věcný projev dnešního předsedy. Mirek Topolánek nezklamal. Nezapomněl nic ze svého repertoáru. Na úvod pravil : Příjemně mě překvapilo, že jste mě po nějakém čase zase mezi sebe pozvali a rovněž mě příjemně překvapilo i to, že jsem pozvání bez zábran přijal. Ne, že by se mi po vás nějak dramaticky stýskalo, nebo jsem si přišel postěžovat, či, nedejbože, dokonce radit. To ne. Přišel jsem vás trochu pozdravit, trochu vám vynadat a trochu vás v závěru uklidnit. Navíc, na dvacáté narozeniny určitě stojí za to trochu si zavzpomínat, trochu se mrknout i do zpětného zrcátka, trochu bilancovat.
 Vidět znovu osvícené a vševědoucí tváře otců zakladatelů, ošlehané tváře hrdinů velké transformační války, spokojené a obtloustlé tváře smluvně opozičních kabrňáků, unavené a trochu bezradné tváře včerejších a dnešních reformních kompromisníků a dokonce i tajemné tváře minulých, současných a potenciálních korupčníků.

A potom se obul do Nečase a jeho vládnutí s VV. Tak trochu přitom zapomněl na svoje vládnutí se Zelenými a už vůbec neřekl, jak jinak by  měla  ODS vládnoucí koalici sestavovat. Neřekl, že alternativy jsou jenom dvě - předčasné volby, po kterých už by se ODS 21.výročí nemusela dožít nebo velká koalice s ČSSD. A to by byla druhá cesta k témuž konci. Takže tuto pasáž hodnotím pouze jako ukazování svalů.

Dále se obul do novinářů (to měl s VK společné, tam se shodli). Promluvil o mediokracii a Junge Fronte Heute, grosstapu a bártapu. Na závěr ujistil přítomné, že neplánuje žádný návrat, čemuž jsem moc nevěřil.

Jeho projev byl dynamický, emotivní a přesto způsobil v sále rozpaky. Od bezvýhradného souhlasu až po bezvýhradné zavržení. I to je svědectvím o současném stavu ODS. Já jsem si z jeho projevu vybral větu, ke které se plně přihlašuji . Ta věta zní :

Každé společenství se udržuje hodnotami, na kterých vzniklo. Ať už je to rodina, obec, stát, církev, podnik, sportovní klub, či politická strana. Bez nich je mrtvé. Když ODS nebude bojovat za svobodu a především za individuální svobodu, stane se mrtvou skořápkou bez vizí a idejí, pouhým nástrojem technologů moci.

A ještě jeden poznatek. Mirek vypadal svěže, hubu vyžehlenou jak po faceliftingu a vedle něho zářila štíhlounká Lucka Talmanová. Zdá se, že odchod z politického kolotoče sviňáren a odpoutání se od neustálého souboje s vlastními i cizími je cestou k dosažení zdravého vzhledu.

Po jeho téměř okamžitém odchodu přišel ke slovu otec zakladatel. Jeho projev nebyl tak  dynamický. Byl zahleděn převážně do období historie vzniku strany a jejího postupného vývoje a přeměny. V této souvislosti stojí za zmínku jeho hodnocení, žeODS se v období vlády Mirka Topolánka stávala stranou politického kalkulu a praktického byznysu v rozporu s tím, že svými kořeny spočívala ve friedmanovském „we are pro-market, not pro-business“. A už vůbec ne „pro-business“ nás samotných. Tento posun vedl i k tomu, že se ODS vydala cestou onoho pověstného širokého rozkročení a stále více mířila do imaginárního politického středu, což byl a je směr politicky ničivý.

I z jeho projevu jsem si vytáhl větu, která je podle mne zásadní:

Potvrdilo se, jak zhoubné pro atmosféru v naší zemi je redukování politiky a politického boje na nekončící sérii intrik a  uměle fabrikovaných mediálních skandálů, kdy se jejich aktéři snaží získat pofidérní politické výhody kompromitací politických soupeřů či dokonce partnerů. Pokračování tohoto stylu pokleslé politiky je pro naši demokracii zničující.

A když už jsem u těch vět, které jsem si jako nosné odvezl ze Žofína, nemohu zapomenout na jednu Nečasovu:

Buďme jednotní. Nemusíme být jednotní v názorech na každý krok, ale veřejně držme většinový postoj. Leckdo z vnějšku by si přál rozkol a permanentní spory v ODS, které jsme zažili už v minulosti. To byla velká chyba. Postupujme demokraticky a své názory si vyříkejme na půdě ODS, nikoliv v médiích.

A závěr? Obávám se, že jestli ODS nebude postupovat podle této Nečasovy věty, mnoho dalších výročí ODS už slavit nebude.

Psáno pro blog.iDnes.cz