Václav Klaus a Mirek Topolánek se na sebe vzájemně mračí a vyčítají si jednostrannost svých stanovisek k rusko-gruzínskému konfliktu.

Zpovzdálí slyšíme omletý šlágr o roli prezidenta při utváření zahraniční politiky státu. Má být jejím architektem, nebo pouhým vládním tlampačem?

Druhá souvislost je vážnější. Václav Klaus se již nemusí ohlížet na názory ostatních politiků. Lebedí si na Hradě ve druhém funkčním období a čeká-li ho nějaké další, tak jedině po přímé volbě. Může si tedy říkat, co chce, případě se vozit na příjemně houpavé vlnce veřejného mínění. Ať už si o nich myslíme cokoliv, uznání zaslouží, že Klausovy postoje k Rusku či Balkánu jsou příkladně konzistentní.

Nenechejme se však zmást tím, že Klaus s Topolánkem zkřížili meče na mezinárodním poli. Z útrob ODS soustavně prosakuje, že ve skutečnosti je jejich střet vnitropolitický.

Klausovi zkrátka došla trpělivost a rozhodl se, že přispěje k Topolánkovu konci. Jeho dávní korunní princové, místopředsedové ODS Nečas a Langer, opatrně vyčkávají. Topolánkův první stranický zástupce a lídr žebříčků popularity Pavel Bém vytrvale taktizuje a síly věnuje leda okopávání Topolánkových kotníků. To takový Vlastimil Tlustý rovnou zavelel k protiútoku. Předpokládá, že voliči vypráší v podzimních volbách ODS kožich a partaj, se zklamanými regionálními politiky v čele, to vyhodnotí jako následek Topolánkova bezzásadového vládnutí se zelenými a lidovci.

Topolánek již dnes vypadá utahaně, ba utrápeně, médiím se prakticky vyhýbá. Možná mu Klaus hodlá uštědřit ránu z milosti. Zbavil by se tak pachuti, která se s nečekaným a nevítaným zvolením „falešného a prázdného“ Topolánka za šéfa ODS rozhostila na Klausově jazyku. Nelze se otci zakladateli divit, pokud s nelibostí nese, že se v jeho někdejším důstojném, sametovém a prvoplánově konzervativním křesle rozvaluje vulgární týpek přátelící se se zeleným Bursíkem, akceptující Lisabonskou smlouvu EU a realizující ekonomickou politiku metodou pokus-omyl.

Zatímco před deseti lety ODS tížil profesorský styl, nyní je vržena do druhého extrému. Snad jen k britským konzervativcům a vysočinskému lesa pánovi Miloši Zemanovi mají prezident a premiér stejně blízko. O to víc na sebe žárlí.

Přes těžce zkoušené kyčelní klouby je Václav Klaus „jura“ a k odchodu do politické penze se rozhodně nechystá. Mezi řádky jeho projevů můžeme číst, že se vydal na záchrannou misi, která má občanské demokraty vrátit ke kořenům a přivést k nim zpět voliče oceňující eleganci manžetových knoflíčků a jemnou ironii slov. Místo hospodské bujarosti a drsných reforem upřednostňuje uhlazenou reformní rétoriku a vycházení vstříc náladám občanů.

Výkonná rada ODS zatím „semknutě a nerozborně“ stojí za Topolánkem. Mezi Klausovy impozantní vlastnosti však patří, že se pouští jen do konfliktů, v nichž má naději uspět, a je v nich vytrvalý. Čas navíc hraje pro něj. Kolik Klausovi přibylo spojenců tesknících po starých dobrých časech, nejlépe poznáme na kongresu ODS na sklonku roku.

http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-s-klausem-zpatky-ke-korenum-dsa-/p_politika.asp?c=A080829_111626_p_politika_wag