Pověsil jsem básničku Pavla Kohouta ( návrat do doby kdy byl apologetem systému mi přišel zajímavý). Ozval se mi neznámý čtenář, který mne v úvodu standardně seřval.

Opět mi omazal o hubu moje roční členství v partaji 8/68- 8/69. Ale  o mně to přece nebylo. Bylo to o Pavlu Kohoutovi, který předtím, než se stal disidentem, byl režimním autorem.
A onen rozhořčený čtenář, zřejmě chartista, alespoň podle vlastních slov mi doplnil "děravou paměť" :

Jinak pro doplnění Vaší děravé paměti, Pavel Kohout už v roce 1956 odmítl odsoudit maďarské národní povstání s poukazem na potřebu podpořit demokratizaci. Jeho osobní, umělecký a politický vývoj byl vždycky zcela konsistentní, jak se vyvíjelo české slovesné umění ve 20.století.  Nepřekvapuje tedy že prošel nejdříve etapou představ o možnosti smíření demokracie, humanismu a marxismu k jeho úplnému odmítnutí v 2.polovině 60.let.  Jako povinnou četbu bych Vám doporučil alespoń jeho projev na IV. sjezdu spisovatelů z června 1967. Jeho souputník a neprávem zapomentý Jan Procházka už tehdy došel k odmítunutí vedoucí úlohy strany a to byl mj. jeden z šesti členů ideologické komise strany.!
Léta 1956-68 se vyznačovala jistu zvláštností, spisovatelé získali zcela mimořádné postavení v rámci společnosti, byli jakousi oficiálně tolerovanou opozicí, svědomím národa. Proto mohl Pavel Kouhout odmítnout kritiku Imre Nagye  nebo František Hrubín veřejně kritizovat poměry na III. sjezdu spisovatelů a přesto se natočil Srpnová neděla a jeho verše se dostaly do Čítanky. Husák proto vedl úder proti literátům jako pomstu komunistického aparátu za ohrožení jeho pozic.

Nám, kteří na rozdíl od Vás tehdy s komunisty nechtěli mít nic společného, Charta dávala naději, že se snad jednou něco změní a zbavíme se nadvlády hnusných komančů. Všichni si pamatujeme jak jste v poledne mizeli z pracovišť na různé schůze,a hlavně jste nedělali  a my nestraníci jsme dělali  na vás.

Ještě malý přípodotek. Pan Stránský, jak se podepsal opět nepřekvapil. Potvrdil, že tzv.Chartisté jsou něco víc, než ostatní. Zapomněl říct, kolik Chartistů jsme později našli v seznamech spolupracovníků.