Slovo soudruh neznamená nic špatného, ba naopak. Ještě ve starých literárních překladech jsme se dočítali, jak „Cyrus Smith se svými soudruhy“ čelil ztroskotání.

Druzi spjatí společným osudem, to je definice normální solidarity. Teprve komunisté udělali ze slova soudruh orwellovštinu, normálními lidmi nevyslovovanou.

Nevyčítejme tedy Jiřímu Paroubkovi, že se slovo soudruh objevilo na webu ČSSD. Bylo určeno pro překlad do němčiny a výraz Genosse má v zemi, kde jeho nositele pronásledoval Hitler, jiné konotace než u nás. Někdo sice namítne, že mezi Genosse a nacistickým Volksgenosse je rozdíl jako mezi Právem a Rudým právem, ale podívejme se raději na samotnou potřebu kolektivistického oslovování. Když už je pro socialisty nepoužitelný soudruh a lidovci si zabrali bratra, členové ČSSD jsou přátelé. Vždy to znamená my, které si nemůže nárokovat nikdo jiný.

 Ale co na to právě my jiní, my ostatní, kteří nepatříme do party soudruhů, bratrů ani přátel? Máme si říkat rozprášená individua? Nějaké řešení se musí najít. Angličtina má své member of public, doslova člen veřejnosti. Ano, to jsme my, kteří si běžně říkáme vole. A kdybychom to náhodou zapomněli, Mirek Topolánek nám to připomene.

Převzato z :
http://www.lidovky.cz/soudruhu-priteli-vole-06h-/ln_nazory.asp?c=A080523_080059_ln_nazory_nev