Spravedlnost a Spravedlnost
Primátor Brna Roman Onderka se ve svém článku Kdo nečte, nevyhrává (LN 30. května) vysmívá účastníkům soutěže na sochu Spravedlnosti.
Pražský malíř a sochař Jaroslav Róna si dovolil proti výběru protestovat a s ním pak všichni, kteří vzali vážně zadání a do svých návrhů začlenili soutěžní podmínku „uplatnění atributů souvisejících s regulativními idejemi pro uspořádání společnosti - např. kniha, zavázané oči, váhy jako symbol rovnosti, meč jako prostředek pro prosazení či vymáhání, koule, lev, měřidla, Fasces apod.“ Vítězný návrh atributy postrádá.
Prý byla podmínka míněna jenom „například“, „a podobně“. Nepokrytě kolegovi Rónovi nadhazuje, že jeho motivací k protestu je uražená pýcha umělce, který neuspěl. Musím se zeptat: Co asi napadne náhodného návštěvníka, když spatří technicistní skulpturu muže, který zdvihá neurčitý kvádr omývaný zespodu vodou? Je to symbol soudce, který stěhuje krabici nevyřízených spisů? Symbol povodně odplavující archiv?
Porušení pravidel bude nutné tentokrát překousnout. Jak však říká kolega Róna, je nutné se ozvat. V zájmu spravedlnosti.
Vladimír Matoušek, sochař (redakčně kráceno)
Pavoukoviny
Moudro týdne
Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.
Sokrates
Z Facebooku
Na Ostravské Univerzitě byl největší zájem o obory Psychologie a Společenské vědy... Jak vidno, pracáky o své klienty jen tak nepřijdou... Znám pár lidí, co studují sociologii, filozofii, religionistiku a podobné pavědy. Když se jich zeptám, co budou po škole dělat, tak nemají absolutně představu. Proč to tedy studují ?
O politice
Nemohou bojovat proti školnému a současně chtít maximální akademickou svobodu a plné rozhodování o vysokých školách. Pokud vysoké školy touží po naprosté nezávislosti na státu, pak by samozřejmě musely chtít i nezávislost na penězích daňových poplatníků, to je elementární aritmetika.
Václav Klaus o akademické obci:
návštěv:
