Podzim je období, kdy se umírá. Obrazně umírá příroda, když se chystá na zimu, odchází rok. A smrti je všude jako by více.

Týden, v němž končí říjen a začíná listopad, se smrtí tentokrát připomíná v úterý a v neděli.V neděli proto, že je Památka zesnulých a tisíce lidí zamíří na hřbitovy po celé jižní Moravě. Zavzpomínají na ty, kteří tu byli, ale už nejsou. Věnují jim vzpomínku. V úterý se smrt připomněla také. Zemřela totiž vdova po básníkovi Janu Skácelovi. Boženka Skácelová zemřela 28. října a přežila tak svého muže o devatenáct let. Jan Skácel zemřel 7. listopadu 1989, sametové revoluce se těsně nedočkal.
Jan Skácel napsal krásnou básničku o mrtvých. Hodí se právě na tento víkend.
 Jmenuje se Mrtví:

Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme
Po chrpách, které kvetly vloni
slabounce jejich ruce voní
Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného.

Se smrtí, druhým listopadem i smutnou úterní událostí je možné spojit i další Skácelovu básničku. Jmenuje se Večer. A večer je každý den také taková malá smrt, konec dne. Skácelova básnička Večer je ale vlastně optimistická, souvisí s láskou, a tedy i jeho ženou Boženkou.

Na nebi sbírá se vítr,
zítřejší nachový vítr,
a znova láska,
znova, odedávna
zpovzdálí překáží smrti.

Možná mnoho z těch, které v neděli navštívíme na hřbitovech předtím přemýšlelo o své smrti, o posledních okamžicích. To dělá asi každý. Jan Skácel popsal okamžik smrti takto. Jmenuje se Den vhodný k umírání.

V hodině naší smrti
až přijde den vhodný
k umírání
Budeme trhat koukol
Ze studničky dětství
Zvedneme svatý obrázek
A sotva dotkneme se vody
Ze studničky dětství
V hodině naší smrti
Až přijde den
Den vhodný k umírání
Usměje se malomocný král

Smrt v přeneseném významu znamená třeba konec. Konec noci je nový den, konec smutku radost. A když zemře vztah mezi dvěma lidmi, je to konec lásky, milování. Je to rozchod. A mnoho básníků popsalo rozchod. Jen Jan Skácel ví, zda jeho tak něžně, jak jen on to uměl, popsaný rozchod souvisel s tím, co kdy prožil se svou ženou.

Rozchod

Jsme sami,
jako by nám někdo ublížil.
Marně po kapsách hledám,
co bych ti mohl dát.

Ale to není bolest
podle mojí chutě
a v hájích při Moravě
jinačí konce bere láska.

Pod lesem pádil listopad
jak jelen bez hlavy.
Tělo měl huňaté
a vyválené v listí.

Padalo,
padalo v lese habrovém,
bez stenu kroužilo
a jelen bez hlavy
pod lesem hnal
na tenkých nohách
tryskem.

Běžel a běžel
v polích uháněl
krev na slabinách
hlavu uťatou.

Básně Jana Skácela jsou nejkrásnější na světě. Konec tohoto týdne patří mrtvým. Vdova po básníkovi Boženka přežila svého muže o devatenáct let. To musí být strašně smutné.
*************************************************************
Pavoukův dodatek. Milý pane krajský šéfredaktore. Děkuji Vám za toho Skácela. Dnes jste mne velmi potěšil. Zkuste se držet tohoto tématu, to Vám jde velmi dobře. Zato Váš komentář z 23.října nazvaný Václav Klaus = lhář, ten se Vám moc nepovedl. Ba co dím, byl mimo mísu. A kdybych byl premiér, řekl bych Vám, že to byl shit jako euroústava. Ale to jak jsem se nastolicoval jste dnes srovnal. Ač byste to neřekl, já mám z dětských let něco diplomů za recitaci v STM. Vzhledem k Vašemu věku Vám to přeložím: Soutěž tvořivosti mládeže. I když myslím, že za Skácela to nebylo. A proto někdy šáhnu i po poezii. I když popravdě nejraději mám Fracoise Villona.