Antonian Artaud - „Základním koeficientem divadla je divák“.  Zajímavé je, že autorem tohoto výroku je právě jeden z největších průkopníků nových cest divadla 20. stol. Antonian Artaud.

A protože Mahenova činohra Národního divadla Brno hrála o vánočních svátcích od 27.12. do 31.12. 2008 denně svou novou původní hru Tajemství Zlatého Draka, nedá mi to, abych jako šéf činohry NDB nezhodnotil s odstupem celý tento náš tolik diskutovaný divadelní počin.
   Jaké tedy je vlastně publikum (onen „základní koeficient“) této inscenace? Nejprve je  potřeba říci, že si každý divák musí na toto naše běžné repertoárové představení zakoupit vstupenku, a to za dosud nejvyšší stanovenou cenu - nejenom v rámci Národního divadla Brno, ale i ve srovnání s jinými moravskými divadly. Účastníci těchto představení měli možnost vidět v divadle velmi kultivované a vyspělé publikum všech generací. Představení Tajemství Zlatého Draka byla vyprodána, a to i se čtvrtým pořadím Mahenova divadla, což ani nejstarší pamětníci tohoto divadla dosud nikdy v této míře nezaznamenali. Nikdo také nepamatuje, aby se šest představení za sebou hrálo s tak ohromným ohlasem u publika: míněn je počet děkovačkových opon, pravidelně se opakující standing ovation celého divadla, bouřlivé přijetí drtivou většinou diváků, apod..
   Nedávno hovořil Miloš Forman v televizi o několikerém druhu tlaků, kterým byl jako režisér ve svém životě vystaven. Před tlakem ideologických tajemníků dal jednoznačně přednost tomu, aby „soudcem“ jeho díla byli raději diváci, než kdokoliv jiný. Základním
a prvním měřítkem úspěšnosti inscenace u tak prchavého média, jakým je právě velké divadlo, kde více než jinde rozhoduje “teď a nyní“, je tedy nepochybně přijetí inscenace
u publika. V průběhu prosince a ledna vyprodalo postupně NDB inscenaci Tajemství Zlatého Draka na několik měsíců dopředu. Jako režisér této inscenace z toho usuzuji jediné: diváci se o svém dojmu z inscenace vzájemně informují a její pověst se mezi nimi šíří až neuvěřitelně rychle a i přes podivně přehnanou mediální antikampaň, která Tajemství Zlatého Draka provází, (nebo možná právě proto), se ukazuje, že diváci Národního divadla Brno se řídí především svým vlastním úsudkem a osobní zkušeností. Díky jim za to.