Mirek Topolánek si může oddychnout. Tlustého, Schwippela a Ranince chce vzít pod svá křídla politická dáma smutné postavy Jana Bobošíková. Bylo by to předčasné odfouknutí. Tentokrát ani výrazné negativní kouzlo paní J. B. nemusí zapůsobit.

Tlustému a jeho „gangu“ nejde v první řadě o církevní, policejní či antidiskriminační zákon. Jde jim o Topolánkovu hlavu. I kdyby s ní měla padnout vláda pravice. Za pravicovou ji totiž nepovažují.

Jako v každém správném westernu (vzpomeňme si, že symbolem ODS byl před volbami Indiana Jones vypráskávající rudé) je za rebelií dávná zrada a křivda.

Vše začalo téměř navlas stejně jako před dvěma lety. Volby skončily sto ku stu. Paroubek hřímal o puči. Topolánek, Bursík a Kalousek něco vypili a jako Dušín, Metelka a Hojer si přísahali věrnost, ať se děje, co se děje. Vytvořili trojkoaliční hráz „rudé“ záplavě. Tedy z jejich pohledu.

Z pohledu rebelů chtěli vládu za každou cenu. I za cenu zrady programu.

V první Topolánkově vládě byl ještě Tlustý ministrem financí, tak to neviděl křišťálově. Prohlédl, až když byl místa zbaven. Jeho nástupce Kalousek pak pobořil ve jménu šetření efektní program ODS.

Topolánek vsadil na sestavení vlády všechno. Kdyby prohrál, jeho politická kariéra vezme zasvé. Při vyčerpávajících jednáních s Paroubkem zároveň řešil manželské trable, které si sám zavinil. Do toho se spojenec nejvěrnější, Kalousek, vrhl do náruče nepříteli.

Nakonec předseda ODS, často vydávaný proti démonu Paroubkovi za blbečka, v přetahované zvítězil, byť za cenu další zrady. Musel nalákat socialisty Melčáka a Pohanku. Musel ustoupit lidovcům i zeleným.

Ale tak krvavě vykoupené premiérské křeslo je pro něj příliš cenné na to, aby se handrkoval, jestli patnáct nebo dvacet procent daně! Podobně to vidí Bursík - smysl své politické kariéry spatřuje ve vládnutí. Tak jako Jindřich IV. řekl, že Paříž stojí za mši, Bursík by vyměnil vládní křeslo za Temelín, kdyby musel. Díky Topolánkově vynucené velkorysosti nemusí.

Ale musí jiné věci, třeba radar. Což je v očích jeho zelených nepřátel skoro stejný satan jako Temelín, byť nedýmá. Podobně jako Topolánek zhrzeného Tlustého, má proti sobě odstavenou Kuchtovou. Ta musela odejít z ministerstva podobně jako bývalý ministr financí pro údajnou neschopnost. Jenže kdo z nás si přizná, že je neschopný? Lidovci v půli volebního období uzavírají obchody. Zvyšují svou cenu. Dělají to tak vždycky. Můžete to označit za neprincipiální, ale dá se s nimi dohodnout - viz kompromis o poplatcích u lékaře.

Povstání zbojníků mezi modrými a zelenými je jiného kalibru. Mají v očích právo, spravedlnost a zákon. Kdo je proti nim, je kacíř. S takovými se kupčit nebo smlouvat nedá. Buď je zabijete, nebo zabijí oni vás.

Ze svého pohledu mají pravdu. Bursík i Topolánek hodně couvli z programu svých stran.

Tlustý i Kuchtová mohou argumentovat, že zaprodali duši a trvale ztrácejí podporu voličů.

Hlavně se však nedají zastavit. Jednou vytáhli na válečnou stezku. Tlustý ještě překousl před rokem reformní zákony, které mu byly z duše protivné. Teď však našel odvahu a vzbouřil se proti děravému církevnímu zákonu. A vyhrává. Vítězství mu dodalo sil a energie: špatný je už i policejní zákon. Kuchtová zase nerespektuje dohodu o poplatcích, i když v ní zelení vyhrávají.

Vláda byla postavena na „racionálních“ věcech: obchodu a politickém úplatku. Iracionální touha po „dobru“ je pro ni smrtelné ohrožení.

Povstání zbojníků mezi modrými a zelenými připomíná svatou válku. Kdo je proti nim, je kacíř. S takovými se smlouvat nedá. Buď je zabijete, nebo zabijí oni vás. Jsou k nezastavení a vítězí.

 MF DNES 4/6/08