To, co předvádí v souvislosti se zaváděním školného svědčí o opaku. Když si budou dělat řidičský kurz zaplatí bez reptání všechny náklady, včetně zisku majitele autoškoly. Mají-li přispět zlomkem ceny na studium reptají.

Pokud jsme si na řadu věcí zdarma zvykli, byl to buď pozůstatek socialismu a nebo vějička politiků, kterou nalákali voliče do tenat. Zadarmo ale není nic. Jen místo spotřebitele platí věci a služby příslušná instituce ze státního rozpočtu a ten my plníme daněmi. Jsou rozhozeny jako hustá síť přes všechny činnosti občanů a utéci před nimi nejde. Strhávají se ze mzdy, jsou započteny v ceně zboží, je jimi postihována jakákoliv směna majetku a stát se jimi přiživuje na úspěchu prosperujících. Jejich seznamy a předpisy na uplatňování neustále rostou a přesto příjmy nepokryjí výdaje.

Jde o princip vynucené solidarity. Tetka Bětka z Horní Dolní, která vychodila základní školu, dokud ještě fungovala jako dvoutřídka ve vsi, nevdala se a nedojde dál, než s kozou za humna, přispívá každým nákupem v konzumu jednou pětinou ceny na dálnice, které nikdy neviděla, věznice, ve kterých neseděla a školy, které nestudovala. Přispěje i na studium notáře, který za "její peníze" vystuduje právnickou fakultu. Když ho navštíví, aby sepsala závěť, že vše, co má, odkazuje charitě, tak v pěti minutách doplní  nacionále do šablony v počítači, doklad vytiskne a řekne si o tisíce. Nesolidárně.

Zadarmo vystudovaní umělci vám zadarmo nezahrají. Za naše peníze vystudovaní lékaři nebudou zdarma léčit dobrodince, kteří jim studium zaplatili, ale ve stávce za zvýšení platu, je vyděračsky použijí jako rukojmí. Vysokoškolsky vzdělaný úvěrový referent banky svému "mecenáši" nesníží úrok u půjčky, ani neodpustí splátku.

Státem hrazené školné je jenom střípek z obludné mozaiky apokalypsy, kterou dokázal sociální stát za léta existence vytvořit a kterou má teď jak kámen na krku. Patří sem všechny oblasti, které spravuje nebo na ně přispívá a které z daní poplatníků udržuje při životě. Včetně dotací deformujících trh.

Rozsah se nezmenšuje, nýbrž rok od roku roste, spolu s počtem státních úředníků. Stát v evropské podobě prožívá agonii. Na oddalování neodvratitelného konce utrácí neskutečně vysoké částky od daňových poplatníků. Protože neexistuje palička, kterou by se mu dala, jak vánočnímu kapru, rána za hlavu, nezbývá než čekat, až pojde.

Nahradit by ho měl systém bez solidarity. Postavený na zákonu džungle. Chceš přežít? Tak se starej. Ve škole se šprtej a v zaměstnání makej. Svět nečeká na blbý a líný. Ty nechá zhebnout. Není nouzových východů na pracovní nebo sociální úřady. Zbytečně neutrácej a naopak šetři. Protože nikdy nevíš, co může přijít a pak ti pomůže jen rodina. Ukládej si na stáří, abys nemusel dřít až do smrti, nebo žebrat na chodníku s kloboukem v ruce. Na solidaritu by zůstaly jen pojišťovny. Pro ty, co by chtěli.

Zní to krutě. Není ale současný systém krutější? Dáváme do společné kádě jak táborité za Jana Žižky. Z ní se přes předražené zakázky část peněz ztratí do kapes mocných, jiné vytečou na nesmyslné programy, na spokojený život vězňů, podporu líných, neskutečné platy šéfů, zlaté padáky atd. Na všechno nepostačí a na rozhazování se další půjčí. A pořád dokola až do úplného konce.

Studenti, s jejich IQ, by měli vidět věci v souvislostech. Místo revolt proti následku, by je měli zaměřit na příčinu.

http://bicera.blog.idnes.cz/c/248611/U-vysokoskolaku-bych-cekal-vic-rozumu.html