"Ústavní soud nesmí odložit výkon rozhodnutí, je-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem." Pravil na tiskovce pan prezident a zaštítil se trojicí dalších nejvyšších ústavních činitelů. Předsedy senátu, předsedy parlamentu a předsedy vlády.

Protože oni jako nejvyšší ústavní čtveřice dospěli k názoru, že volby ve vyhlášeném termínu jsou důležitým veřejným zájmem, jsem zvědav na další vývoj. Rozhodnutí ÚS označil za nečekané, nestandardní a nečekané.

A pětice šéfů dosud parlamentních stran - kupodivu tam byl i kníže, kývali hlavou jak ten černoch v kostele, když mu do škvíry hodíte pětikačku.

Obdivuhodné je, kolik ústavních znalců se urodilo v diskuzích na všech možných serverech včetně mého včerejšího blogu. Většinou o tématu vědí tolik jako náš pes o sluneční soustavě, to jim však nebrání ve vyslovování zasvěcených soudů. Nechci proto přispívat do této sumy blábolů laděných podle toho, jaké politické přesvědčení diskutér zastává. Chci glosovat co jsem dnes viděl z jiného soudku.

Když jsem viděl jiskru v oku pana prezidenta a souhlasně kývající suitu špiček politické scény, říkal jsem si.  Kde je globální oteplování, kde je Lisabonská smlouva. Tady a teď se ukáže, kdo je tu politik a kdo si na něj jenom hraje. Pan prezident přestal politicky paběrkovat a vylezl ze stínu doprostřed hlavní scény a převzal režii hry. Nevím sice, kdo tuto vysokou hru rozehrál, protože Melčák to určitě nebude, ale autor zasluhuje nepochybně uznání. Tím nechci rozhodně nic předjímat.

Kdybych si měl vsadit na vítěze této partie (jako že se sázím zásadně jen když jsem si jist výhrou), vsadil bych na Klause. Protože pan Rychetský si takto odstartovávat kampaň za své zvolení prezidentem rozhodně rozjíždět nemůže.