Jaké Havlovy citáty by měly být promítány na Ruzyni, čemuž se už zjevně nevyhneme? Ať tvůrci v touze po lásce nezapomenou taky na pravdu a nefalšují naší historii. Falšovatelé historie totiž svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.

Autorem instalace jakéhosi několikapatrového sezení, ze kterého budou moct návštěvníci v příletové části letiště číst promítané citáty Václava Havla, je výtvarník a architekt Bořek Šípek. „Připravujeme výběr citátů Václava Havla jako prezidenta, filozofa, dramatika a občana. Instalace bude prostor, do něhož bude možné nahlížet jako do divadla. A lidé si tam budou moci přečíst jeho citáty,“ řekla ředitelka Knihovny Václava Havla Marta Smolíková. Citáty budou v češtině i angličtině a o dalších jazycích uvažují. Instalace je naplánována na říjen letošního roku, kdy nám letiště za veřejné peníze také přejmenují.

Pokud má být (a nezdráhám se napsat, že alespoň v tomto případě) naplněna Havlova vize o pravdě, vítězící nad lží, pak považuji za zcela nezbytné, aby zdaleka nejen pro návštěvníky ze zahraničí, ale zejména i pro další pokolení u nás doma, nebyly opomenuty citáty skutečně zásadní. Zde mám několik myšlenek bývalého prezidenta, které považuji za historicky důležité:

Ve věci útoku na Jugoslávii: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů.“

Ve věci blaha všech a pouze dílčí odpovědnosti: „Lidstvo, to znamená každý člověk, by si měl stále zřetelněji uvědomovat, že mimo všech svých přirozených odpovědností, to znamená své odpovědnosti za svoji rodinu, obec, národní či kulturní společenství, za svůj podnik či stát, nese i odpovědnost za celý svět, na jejímž pozadí musí reflektovat všechny své ostatní, sobě přirozeně bližší, ale vždy jen nějak dílčí odpovědnosti.“

Ve věci útoku na Libyi: „Může mít různou podobu. Od pomoci tamním povstalcům přes blokaci vzdušného prostoru po cílený atak na místa, kde se schovává Kaddáfí. (…) Ukázalo se, že to je šílený zločinec.“

Ve věci smluveného převzetí politické moci od komunistů výměnou za moc ekonomickou, což je dnes v učebnicích pro naše děti označováno za tzv. sametovou revoluci: „Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socia­lismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet mé knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. (…) Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika.“

Když už tedy musím vynaložit společně s ostatními, ačkoli to absolutně nechci, veřejné prostředky na něco takového, co na letišti Ruzyně plánují, chtěl bych tam vše výše uvedené. Bylo by jistě nešťastné, matoucí a vůči pravdě a lásce nespravedlivé, kdyby některé z těch nejvýznamnějších myšlenek zůstaly zapomenuty. Ostatně sám Havel také řekl, že „falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují“. A to je, myslím, jeho nejpravdivější citát, kterého se dopustil, a který tak přesně míří do řad podporovatelů jeho posmrtného kultu osobnosti.  

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/282865/Vymyvani-mozku-V-hlavni-roli-Vaclav-Havel-rezie-Borek-Sipek.html