Týden neklidu pražských převážně divadelních umělců vyvrcholil dnes happeningem, který dokonce na čas dokázal přerušit zasedání zastupitelstva a zároveň do jedné z hlavních hereckých rolí pasoval primátora Béma. Nemohu než ocenit jeho smysl pro improvizaci a humor, s jakým přijal hozenou rukavici a ukázal, že by se možná dokázal úspěšně uživit i v některém z protestujících divadel.

Celé by to mohla být jedna velká taškařice, kdyby … kdyby šídlo z pytle nezačalo  tak očividně vylézat. Tak jen několik drobných příkladů .

- petici Za Prahu kulturní už podepsalo 24 tisíc občanů. Zajímalo by mne, kolik z nich doopravdy ví, co vlastně podepsali a hlavně zda mají vůbec nějaké povědomí o ekonomice kulturních institucí, zvláště pak divadel a zvláště pak některých
- podle tvrzení D.Drtinové ve středečních Událostech, komentářích jsme prý pro smích celé kulturní Evropě. Možná,  zvláště pokud ta Evropa neví, o čem se vlastně vede spor
- když chtěl jeden z představitelů druhé strany sporu P.Kratochvíl poděkovat radnímu Richterovi za to, že projevil vstřícnost k další diskusi a hledání východiska, pí.Drtinová mu raději vzala slovo a besedu rychle ukončila
- někteří pražští zastupitelé z řad opozice už začínají přikyvovat myšlence, že by měl být radní Richter přeci jen odvolán, protože už je prý příliš vtažen do problému, zahlcen a neschopen dívat se na spor z nadhledu.  Jde o „staré“ (nemyslím věkem) známé tváře z jiných podobných zpolitizovaných akcí
- dnes  promlouvala k demonstrujícím další mediálně známá tvář, herečka a bývalá poslankyně. A hle, najednou jsme se dozvěděli, že už je ohrožena kultura v celé naší zemí – proboha, kdo by ji ohrožoval a proč ?

O tom, jak „kulturně“ se někteří zástupci veřejnosti na zasedání zastupitelstva chovali, si jistě televizní diváci v celé republice udělali svůj obrázek a názor sami. Pravda, rozdávané stužky na klopy změnily barvu, místo červenobílé bikolory nastoupila černá. Ale nemohu si pomoci, podobné metody, podobné tváře, nějak mi to čím dál tím víc připomíná jistá hnutí, tvářící se, že bojují za svobodu slova.  Problém je však jinde. Každá akce budí protitlak a nejinak je tomu i nyní. Se smutkem čtu na internetu výkřiky typu „nezaslouží si nic, vyžírkové jedni“ nebo „co takhle pracovat, páni umělci“ ?!?, se kterými přirozeně nesouhlasím. Jenomže není divu, že na to pak může slyšet i pan radní Janeček, který se toho chytí a řekne něco v tom smyslu, jako že než korunu na kulturu, tak chci radši všechny ty městské peníze na zdravotnictví a sociální péči. Zní to pěkně populisticky - a řada občanů na to bude bohužel uslyší také.
   
V politice se občas používá pojem „kontraproduktivní“. Mám obavy, že si moji profesní kolegové vykoledovali přesný opak toho, co chtěli. Všeobecná opravdu masová podpora veřejnosti je asi nepotká. I ministr kultury musel v dnešní diskusi s představiteli tzv. komerčních divadel přiznat, že opravdu nejde chtít někdejší socialistické výhody ekonomického zabezpečení v systému, který má jiná pravidla hry.  Ať se to našim divadelníkům líbí nebo spíše nelíbí, je to tak : divadelní představení je na jedné straně umělecké dílo, to nelze zpochybňovat, ale na druhé straně je to zboží na trhu s uměním. Stejně jako knížka, obraz, koncert, cédéčko nebo film. Z vlastní praxe vím, že to mnozí slyší neradi, ale je to tak a je třeba to říkat hodně nahlas. Jistě, příjmy z vlastní umělecké činnosti (tedy ze vstupného) nejsou a nemohou být jediným zdrojem jejich financování. Je třeba bojovat o sponzory, o příjmy z reklam, o zdroje z vlastní hospodářské činnosti (kde v divadlech prodávají natočená CD nebo DVD, fotky svých herců, programy, mající charakter malé a přitom milé knížečky, která není jen beletrií atd. ?) a samozřejmě jsou tu dotace či granty, chcete-li. Ale pozor, to je zdroj nenárokový  (!) a záleží na obapolné dohodě mezi vypisovatelem grantu a jeho příjemcem, jakou bude mít výši, na jakou dobu a za co bude vlastně přidělen.
   
Mohu-li tedy něco protestujícím ředitelům, hercům, režisérům a dalším umělcům poradit, pak si myslím, že by měli zachovat chladnou hlavu a vrátit se ke kořenům diskuse, podtrhuji diskuse  o způsobech financování divadel – ale i orchestrů, galerií a dalších kulturních těles a stánků. To za prvé. Za druhé by si měli  uvědomit, že křikem a urážkami se nic nevyřeší. Za třetí, že pokud si nechají svoji legitimní  snahu o odborný dialog zpolitizovat, jsou na nejlepší cestě do pekel. Můžeme si o tom myslet co chceme, ale na rozdíl od dřívějška žijeme v demokratickém a právním státě, na tom se doufám shodneme. A v demokratickém a právním státě se problémy řeší jinak, než nám někteří z nich dnes předvedli.

Převzato ze serveru Česká Media
http://www.ceska-media.cz/article.html?id=240189