Myslím, že fungování Strany zelených je ukázkovým potvrzením lidového rčení „Drzé čelo lepší než poplužní dvůr“.  Drzost s jakou se lidé bez jakékoliv zkušenosti drali (a derou) na ministerské, náměstkovské a další posty ve státní správě je v nepřímé úměře s jejich schopnostmi. 

 Po Džemile Stehlíkové, Kateřině Jacques a Daně Kuchtové o tom téměř dnes a denně přesvědčuje ministr pro lidská práva Michael Kocáb.

Pokoušel se v Praze kandidovat v několika volbách, naposledy v senátních na podzim roku 2008, ale nikdy nezískal dostatečný počet hlasů. Když to nešlo dveřmi, dostal ho do vysokých pater politiky Martin Bursík oknem – protlačil jej jako ministra za zelené. A nejen do vlády Mirka Topolánka, ale i do „úřednické“ premiéra Fischera.   

Až budou koncem letošního října zelení zadávat analýzu svého volebního průšvihu, budou to zcela zbytečně vyhazované prachy.  Každé TV vystoupení pana Kocába znamená pro stranu, která jej nominovala do ministerského křesla mínus jeden procentní bod volebních hlasů. Před pár měsíci to dostali zelení oficiálně potvrzené, ale Kocáb jako neřízená střela pracuje na vymazání zelených z politické mapy ostošest dál (ne že bych z toho nespával).

Po slovní ekvilibristice při obhajování postupu squaterů, jsem se domníval, že mne už ničím nemůže překvapit. Chyba lávky!  V minulých dnech rozehrál pan ministr starou kauzu nucené sterilizace romských žen.

„...Máme své zprávy, samozřejmě. Některé z těch zpráv, ale nemáme je nikterak ověřené,  říkají, že k tomu docházelo i v poslední době...“, prohlásil v Televizních novinách na kameru na margo této citlivé kauzy ministr Kocáb.  Kdysi se tomu říkávalo šíření poplašných zpráv.  Nebo jedna paní povídala...

Jsem zvědavý s čím se zelený ministr v černé košili vytasí příští týden – tipuju prasečák v Letech!

http://www.angle.cz/index.phtml?go=clanek&id=1978