Sdružení Přátelé Miloše Zemana není ani o kultivaci politiky, jak tvrdí jeho členové, ani o kandidatuře Miloše Zemana na příštího prezidenta. Sdružení je především o udržení vlivu Miroslava Šloufa v české politice.

A naše sdělovací prostředky to Šloufovi hodně ulehčují. Média se pseudotématu nazvaného Přátelé Miloše Zemana zhostila s bravurou, z níž musí být Mirek Šloufů více než nadšený. Popravdě jde přitom jen o spolek několika důchodců, kteří s nostalgií vzpomínají, jak jim bylo dobře, když spolu s Klausovou ODS ovládali prostřednictvím opoziční smlouvy naši zemi. Navíc mají pocit, že lidé se za jejich politikaření měli nejlépe v historii. Přátelé Miloše Zemana mají také za to, že za jejich vládnutí byla politika férová. A média jim tuto dikci, slušně řečeno, papají. Místo aby předkládala grafy a tabulky, jaká byla za Zemana spokojenost s vládou, dávají Přátelům a jejich žvástům obrovský prostor.
Především u České televize, která například pondělní jednání Zemanových kámošů zařadila do hlavního zpravodajství a ještě je zveličila přímým vstupem z pole, na němž stál redaktor Daniel Takáč s mluvčím Zemanovců Jiřím Grégrem, je tento přístup podivný. Nebyli to právě televizáci, kteří stávkovali kvůli ovlivňování zpravodajství politiky oposmlouvy?
Samozřejmě že je Miloš Zeman oblíbené téma a nic proti tomu. Kdyby se založil spolek přátel Vladimíra Špidly nebo snad Petra Pitharta, asi by se nikdo nenamáhal, aby o tom natočil byť jen obrázek. Média se ale v okurkovém létě chytají čehokoli. A tak je ze spolku Přátelé Miloše Zemana, kdo ví proč, jedno z hlavních politických témat. ČT dělá spolku důchodců zadarmo reklamu v hlavním zpravodajství, nechá povídat pana Grégra, jak sdružení za pomoci lidí, jako je Šlouf a spol., bude kultivovat politiku, a jak to s partou Zemanových vzývačů bude všechno prima. Žádný dotaz na „kultivované“ škraloupy Zemanovy vlády, prostě nic. Ale na to jsme u veřejnoprávního média nakonec zvyklí.

Šloufova kultivace politiky
Založení spolku Zemanových kámošů přitom neorganizuje nikdo jiný než bývalý komunistický pohlavár a za dob premiérování Miloše Zemana jeho šéfporadce Miroslav Šlouf. O co mu jde, je více než jasné. Miroslav Šlouf je závislý na své politické angažovnosti, stejně jako tomu bylo za komunismu. Jeho polistopadové politické angažmá patří ČSSD. Stejně jako se jeho přítel a učenlivý žák Marek Dalík zaměřil na „lukrativní“ postavu dnešního premiéra Mirka Topolánka, zaměřil se Miroslav Šlouf před volbami v roce 1998 na postavu Miloše Zemana.
Miloš Zeman říkával, že Šlouf je jeho nejpracovitější poradce. Bohužel se opět mýlil v politice a zaměnil pracovitost za krásný český výraz vlezdoprdelství. Šloufovi jeho taktika angažovného přítele Miloše Zemana vyšla, a tak jej Zeman již jako premiér ocenil vysoukou funkcí – žádný bývalý angažovaný komunista neměl k vládě tak blízko jako za Miloše Zemana Miroslav Šlouf.
A teď k paradoxu Přátelé Miloše Zemana (mezi něž se počítá i Miroslav Šlouf) a kultivace politiky: Nebyl to nikdo jiný než Miroslav Šlouf, který doporučil na ministerstvo zahraničí Karla Srbu. Toho Karla Srbu, jenž podivným způsobem střádal miliony, řídil vydírání v kauze Štiřín a nakonec podle pravomocného rozsudku se svými kumpány zosnoval vraždu novinářky. Nebyl to nikdo jiný než Miroslav Šlouf, kdo zadal svým podřízeným úkol zdiskreditovat nepohodlnou Petru Buzkovou, která si občas dovolila kritizovat premiéra a tehdejšího šéfa ČSSD Miloše Zemana. Z tohoto Šloufova kousku vznikla další kauza – jmenovala se Olovo. Asi by se daly jmenovat i další, ale nechce se mi to hledat.
Že má Šlouf dlouhé prsty i v ODS, ukázal půl roku před letošní prezidentskou volbou. Tehdejší jediný kandidát a stále ještě úřadující prezident Václav Klaus si z nepochopitelných důvodů přijel na Vysočinu pro hlasy nespokojených v ČSSD. U jednání Klaus – Zeman nechyběl samozřejmě Miroslav Šlouf. Týž Šlouf si pak před čočkami bezpečnostních kamer rád popovídal s hradním kancléřem Jiřím Weiglem, a vida, volba Klause se zdařila. Šloufovi se podařilo propašovat některé lidi do Topolánkovy vlády. Zůstalo sice jen u funkcí náměstků na některých ministerstvech, ale i tak je to velký úspěch. Šloufovým velkým kamarádem je i ministr dopravy a po příchodu do vlády multimilionář Aleš Řebíček. A kdože to byl na nedávné soukromé oslavě naroznin Marka Dalíka? Nikdo jiný než jeho velký učitel vlezdoprdelizmu Miroslav Šlouf.

Zeman prezidentem? Díky médiím
Dnes je Miroslav Šlouf na kordy se současným vedením ČSSD nejen kvůli volbě prezidenta, kde otevřeně podporoval a lobboval za Klause. Šlouf je zřejmě i za posledními odchody poslanců z klubu ČSSD. Zkrátka mu poté, co se Jiří Paroubek rozhádal s Milošem Zemanem, dělá dobře, když může současnému vedení strany jakkoli uškodit. A zatím se mu to daří. Sdružení Přátelé Miloše Zemana je toho důkazem. Teď Šloufovi nezbývá, než čekat na nějakou ostrou reakci na adresu sdružení od vedení ČSSD. Ta by stranu dokonale rozhádala a k veslu by se mohli dostat Zemanovi a Šloufovi lidé, jako jsou poslanec Jaroslav Foldyna či Zdeněk Škromach. Právě oni reprezentují křídlo ČSSD, které je schopno a ochotno dohodnout se s každým, především s ODS. To Jiří Paroubek a jeho nohsled David Rath především kvůli tomu, že svojí povahou patří do ODS, prostě nedokáží. Kdyby se Šloufovi a dalším povedlo rozbít současné vedení ČSSD, mohli bychom se těšit na novou verzi oposmlouvy, kterou by zastřešil Miloš Zeman jako prezident. Ale nepředbíhejme. Šloufovi, který sám o sobě neoplývá příliš vysokou inteligencí ani entuziasmem, možná média přisuzují až moc velký vliv. A to mu dělá dobře. Stejně jako dělá dobře důchodci z Vysočiny Miloši Zemanovi, že se ještě dnes někdo zajímá o jeho názory. Tandemu Zeman prezident, Šlouf prezidentův kancléř, se, doufejme, nikdy nedočkáme. Pokud ano, poděkujme za to nikoli Šloufovi, ale hlouposti českých sdělovacích prostředků. Když je okurka největší, jdou se zeptat důchodce z Vysočiny, co si o tom myslí. A této hlouposti médií umí Šlouf i při své omezenosti využít.
Uvidíme, zda se česká média chytí do své vlastní pasti, Miroslav Šlouf se bude smát a Miloš Zeman si už jako prezident potvrdí svoji vlastní tezi, že nejblbějším stvořením na světě je český novinář. A měl by pravdu.

http://www.czechfreepress.cz/site/?p=784