Snad na principu Kdo se cítí, ten se vtípí, napsal dnes v Rovnosti pan radní Zlatuška V rubrice Polemika  cosi o tom, proč že se vila Tugendhat nemá vracet potomkům vlastníků. Asi bych to nechal bez povšimnutí, protože to vcelku nestojí za pozornost, nebýt faktu, že jaksi ze zvyku se opět otřel o mé jméno.ˇA to tedy z principu nehodlám nechat být. Proto požádám Rovnost o otištění mé reakce, protože když polemika, tak polemika. To nač reaguji přidám k tomuto článku hned jakmile se to ocitna na webu Rovnosti. Souhlas už mám.

Hic Rhodus, hic salta !
Radní Zlatuška se v dnešní Rovnosti rozepsal na téma proč nevrátit vilu Tugendhat rodině.
V článku předvedl svoji nejsilnější stránku. Splácal páté přes deváté přičemž  rekriminoval minulé děje a podstatě toho oč jde dnes, se prakticky vyhnul. Pouze v posledním odstavci se alibisticky ohnal  opodstatněností městského vlastnictví na základě předpokládané vůle potomků.
Musím říci, že spletí  jeho pseudoargumentů jsem se prodíral tak, že jsem článek musel přečíst několikrát. Ani jeden z těchto pseudoargumentů  však nebere v úvahu fakt, že vilu chtějí vrátit potomci vlastníků a to právě tady a teď, nikoliv právník Kohoutek do něhož se autor naváží jako do zdroje všeho zla.
Dalším blábolem je pak popis průtahů spojených s projektem a opravami, do něhož jak jinak, neopomenul pan radní  vtáhnout opět i jméno mé a kolegy Lea Venclíka, ačkoliv jsme oba patřili k těm, kteří pochyby o tom jak celá akce probíhala měli a mají. Co s dnešním požadavkem na vrácení má společného popsaný oběd primátora Duchoně jsem však nepochopil doteď.
Ale  zpět k obsahu, zpět k tomu co napsala zlá tužka. Překlad do lidštiny zní : Nevrátíme nic, protože to měli vrátit ti před námi. Nebo si to potomci vlastníků měli rozmyslet a ne to chtít až teď.
Pane radní Zlatuško. Obdivuji Vaši investigativnost, s níž jste odhalil, kdy byl pan Duchoň na obědě s panem Ernstem Tugendhatem, ale pro dnešní vývoj kauzy je to naprosto irelevantní. Podstatou je, že máte na stole žádost, tak se vyjadřujte k ní a mně proboha dejte už pokoj. Mimochodem se domnívám, kdybychom tuto žádost dostali my, věřte, že bych se zasadil vší svou vahou o to, abychom samozřejmě v souladu s právem majetek rodině vrátili a bez farizejství, jak píšete.
Proto se vracím k nadpisu této mé repliky. Nechte minulost minulostí, protože jste na tenkém ledě co by, kdyby.
Máte před sebou žádost rodiny Tugendhatů. Hic Rhodus, hic salta !